Veterinářka Načeradská se s nemocným kotětem setkala ve své ordinaci na semináři, při kterém se vyšetřují kočky z útulku. Kocour vážil pouze 700 gramů, třikrát méně, než by měl mít ve svém tehdejším věku. Vedle nedostatku růstového hormonu trpěl i ušním svrabem a onemocněním horních cest dýchacích. „Po zjištění, že má prakticky neměřitelně nízký parametr IGF 1 v krvi, nám bylo jasné, že mu musíme dodat růstový hormon. Rozhodli jsme se nasadit rekombinantní růstový hormon. Kočku takto zatím nikdo neléčil, a tak jsme jako první na světě podávali růstový hormon, který se využívá u dětí se stejnou poruchou,“ popsala Načeradská.

Veterináři kocourovi hormon aplikovali dvakrát měsíčně. „Terapie byla nasazena podle pediatrické dávky, kterou jsme přepočítali na váhu kotěte. Jsem moc ráda, že tato experimentální metoda kocourovi pomohla, zachránila mu život. Samozřejmě jsme nevěděli, jestli nebude nějaká nežádoucí reakce, ale dalo se předpokládat, že pozitiva léčby budou převládat nad případnými riziky,“ vysvětlila veterinářka.

Adoptovala ho

Úspěch léčby se nicméně prokázal rychle. Kotě dospělo do stavu, který odpovídal jeho věku, a prořezaly se mu trvalé zuby. V osmi měsících už byl kocour zcela zdravý, během léčby odborníci zaznamenali jen mírně zvýšenou hladinu jaterních enzymů, která se však po ukončení léčby vrátila do normálu. Načeradská kocoura nakonec adoptovala. Nadále sleduje jeho zdravotní stav, zvířeti se však daří dobře. „Je to šťastná a zdravá chlupatá pětikilová koule,“ poznamenala veterinářka.

Pokud by kocour léčbou neprošel, pravděpodobně by zemřel. Porucha nevede jen k trpasličímu vzrůstu, ale negativně dopadá, především u psů, i na ledviny. Ty se nedovyvinou a zvířatům hrozí záchvaty hypoglykemie. „U poruch růstového hormonu (...) obvykle nefunguje imunitní systém. I tento kocourek měl extrémně zvýšené leukocyty, trpěl infekcí. Takový stav zvíře obvykle nepřežije,“ dodala pak Načeradská. U psů je nedostatek růstového hormonu častější než u koček.

Fotogalerie
5 fotografií