Sochařce Leu Vivot zemřel syn v náručí: Tragédie ji inspirovala k vytvoření Lavičky nekonečna v Podolí

Jde o druhou sochu Ley Vivot, která se v areálu ÚPMD objevila. Koncem roku 2018 její symbolická socha kojící matky, která dokonale koresponduje s posláním porodnice, krášlí přímo vstupní prostor do budovy. O tři roky později kojící ženě přibyla „sestřička“. Vlastně rovnou dvě.

Přímo u vstupu do areálu porodnice se totiž nově nachází Lavička nekonečna – čili kulatá lavička bez začátku a konce. Sedí na ní dvě ženy v družném rozhovoru. Jedna je těhotná a své mateřství teprve vyhlíží, druhá už je novopečenou maminkou, která svou ratolest kojí. Z díla, které vítá návštěvníky zahrady ÚPMD hned za vstupní branou, vyzařuje klid a pohoda, mateřská láska a vidina šťastnějších zítřků. Ostatně jeden z vyrytých citátů na lavičce zní: Když tě držím v náručí, objímám budoucnost. Smutným dílem osudu přitom Lea Vivot před mnoha lety coby novopečená maminka o svou „budoucnost“ tragicky přišla.

Bolestná tragédie

„Když jsem před mnoha lety v noci pracovala na modelu nastávající maminky, měla jsem problém, aby její ruce vzájemně korespondovaly. Nakonec jsem jí tu jednu položila na bříško, a řekla jsem si, že jako ruka boží takhle ochraňuje život, který se ještě nezrodil,“ vypravuje umělkyně.

„Byla jsem tehdy unavená. Dvě hodiny nato, můj osmnáctiměsíční syn Moris vykřikl. Běžela jsem za ním. Nestihlo se už více dělat. Zemřel mi v náručí. Při tom měl ruku přes moje bříško, ve kterém jsem tehdy očekávala svého dalšího synka,“ svěřila se s bolestnou ztrátou Blesku. Ruku soše se tak rozhodla ponechat přesně tak, jak ji návštěvníci porodnice mohou nyní vidět.

Vivot tehdy sousoší vytvářela pro Dětskou nemocnici v Torontu, kde tehdy po emigraci žila. „Dva týdny se mému chlapečkovi věnovali. Darovala jsem jim ji, protože jsem obdivovala jejich humánní i medicínskou péči, a také aby všichni lidé měli kam se posadit. Mít kde si odpočinout, protože vím, že také určitě prožívají špatné zkušenosti života, mezi které patří i ztráta nejbližších,“ uvedla.

»Kanadské dvojče«

Jak z jejích slov vyplývá, lavička nově situovaná v ÚPMD není originál z roku 1984, jenž dodnes v Torontu k vidění. Jedná se o autorskou kopii, lépe řečeno „dvojče“, které se předtím nacházelo rovněž v Praze, ve Veleslavíně u kliniky Canadian Medical, jejímž prostřednictvím Lea Vivot sousoší propůjčila porodnici.

„Svými půvabnými projekty Lea Vivot často vzdává hold mateřství a jedinečnému vztahu mezi matkou a jejím čerstvě narozeným dítětem. Ústav pro péči o matku a dítě je pro tak symbolické dílo nejvhodnějším místem. Nový život se tu bez nadsázky rodí každý den,“ sdělila zdravotní ředitelka a vedoucí lékařka pediatrie prémiových klinik Canadian Medical Barbora Taušová. Ta, jak se pro Blesk vyjádřila, započala svou kariéru uznávané pediatričky právě mezi zdmi podolské porodnice.

„Považuji ve svém životě za velké štěstí, že jsem jako lékařka v začátcích nastoupila právě na ÚPMD. Zrovna je velkým štěstím, že jsem začala spolupracovat s kanadskými experty, a do třetice musím za štěstí považovat i známost s Leou Vivot, kterou považuji za svou velmi dobrou kamarádku,“ uvedla v přítomnosti Ayeshy Patricie Rekhi, kanadské velvyslankyně v České republice či ředitele porodnice Jaroslava Feyireysla, kteří byli přítomni u slavnostního odhalení sousoší.

Vzkazy lásky a naděje

To, ač navenek působí ideálně a vskutku láká k posezení, není zdaleka tak hotové. Jak totiž Vivot prozradila, má v plánu ještě doprostřed lavičky přidat dvojici dětí – přesně jako je tomu i v Torontu. A stejně jako originál, je lavička symbolicky popsána celkem 352 autentickými vzkazy. Slovo „popsána“ je samozřejmě nadsázka – každý ze vzkazů sochařka vlastnoručně vyryla dle rukopisů, kteří ji lidé zasílali.

„Žádala jsem řadu lidí po celém světě o nějaké vzkazy. Výzva se ke mne pak vracela v podobě vlastnoručně psaných dojemných vzkazů lásky, naděje a inspirace tak, jak ji cítí lidé každého náboženského vyznání na tomto světě,“ uvedla. Mezi „signatáři“ lavičky se objevili například bývalý indická premiérka Indira Gandhí, bývalý kanadský premiér Pierre Trudeau nebo Matka Tereza.

Laskavá, kontroverzní, pražská…

Lavička nekonečna není první z děl uznávané sochařky, které krášlí pražský veřejný prostor. Její sousoší Ice Time je například k vidění ve Vysočanech před O2 Arenou, u hotelu Intercontinental se nachází další dvě autorčiny sousoší.

Pořádnou dávku kontroverzí nicméně vzbudila v roce 2001 u díla, které dnes již bohužel nespatříme. Před budovou Sazky se tehdy objevila tzv. Lavička neřesti, při níž má klečící žena hlavu na klíně sedícího muže. Sousoší tehdy v Čechách vzbudilo poprask, podobně jako když v roce 1978 česko-kanadská umělkyně odhalila v Torontu další „necudnou“ Lavičku lásky, na níž se k sobě „měli“ dva nazí milenci bez ohledu na pohoršení, které vzbuzovaly u třetí sedící ženy, která se od nich jako by pohoršeně odvracela.

Na přelomu let 2001 a 2002 byla v Praze také k vidění výstava jejích několika soch a sousoší. Nedalo nám to, a zeptali jsme se – je v Praze nějaké místo, které by si Lea Vivot doslova vysnila pro některou ze svých starších či úplně nových soch? „Jelikož bydlím nedaleko letohrádku královny Anny, bylo odedávna mým snem, mít sousoší právě u Belvederu. Nebo alespoň výstavu, “ zasnila se na závěr.