Historie sošky zobrazující malého Ježíše sahá do Španělska 16. století. Jedna z legend praví, že se tehdy místnímu mnichovi měl malý Ježíš zjevit ve snu a podle jeho podoby následně mnich vyrobil dřevěnou sošku. Podle jiné legendy sošku vlastnila svatá Terezie od Ježíše, která velmi uctívala Ježíšovo dětství a rozšiřovala úctu k Dítěti Ježíši po celém Španělsku. Ta měla pak Jezulátko darovat své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy, kde se měla vdávat.
S určitostí ale víme, že sošku přivezla do Čech roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara, která si brala Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak odevzdala jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Polyxena dvakrát ovdověla. Když jí zemřel její druhý manžel Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, rozhodla se sošku Jezulátka roku 1628 věnovat klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.
„Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. Novicové si sošku velmi oblíbili a konali před ní každodenní pobožnosti. Pak byl však noviciát v Praze zrušen a úcta k Jezulátku téměř zanikla,“ vysvětluje převor bosých karmelitánů Petr Glogar.
Zmizení a znovunalezení sošky
Roku 1631 však soška z kláštera zmizela. V tu dobu v Evropě zuřila třicetiletá válka a ani Praha nebyla ušetřena plenění Sasů. Když téhož roku obsadili Prahu, karmelitáni z kláštera uprchli, ten byl vyrabován a soška skončila kdesi mezi hromadou haraburdí.
Když se šest let po vyplenění kláštera řeholníci vrátili, přišel s nimi do Prahy i otec Cyril od Matky Boží, který pocházel z Lucemburska a své řeholnické začátky prožil právě v klášteře bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. „Otec Cyril našel sošku mezi starým haraburdím. S bolestí však zjistil, že má ulomené obě ruce. Při modlitbě se mu zdálo, že mu Ježíšek říká: ‚Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi, dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj, jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!‘ Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky,“ říká převor.
Od té chvíle začala popularita Jezulátka strmě stoupat. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. K Jezulátku začaly proudit davy věřících, kteří se chtěli u sošky pomodlit a poprosit o zázrak. I z těchto důvodů byla soška přesunuta z chóru, kde ji veřejnost nemohla obdivovat, do kaple sv. Kříže, která se nachází hned vlevo za vchodem do kostela Panny Marie Vítězné.
Početný šatník
Samostatnou kapitolou jsou šatičky, do kterých je Jezulátko oblékáno. V dnešní době jeho šatník čítá zhruba 300 kousků, většinu darovali věřící jako projev vděčnosti. Najde se mezi nimi i několik skvostů, například císařovna Marie Terezie byla jedna z prvních státníků, která Jezulátku roku 1754 darovala vlastnoručně vyšívané šatičky.
Převlékání Jezulátka mají na starosti sestry karmelitánky Dítěte Ježíše, které pomáhají bratřím bosým karmelitánům starat se o toto poutní místo. Šatičky, respektive jejich barva, se mění vzhledem k liturgickému období.
- Bílá barva šatiček značí slávu, čistotu a svatost a používá se na slavnosti dobu velikonoční a vánoční.
- Barva červená je barvou krve a ohně, využívá se tedy pro Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže.
- Fialová je barva pokání a Jezulátko se do ní obléká při adventu a v postní době.
- Barva zelená symbolizuje život a naději a je to nejčastější barva Ježíškových šatů, používá se totiž v liturgických mezidobích.
Vzácné události
Za největší událost považují řeholníci návštěvu papeže Benedikta XVI. v roce 2009. „Ve svém proslovu papež uvedl, že pražské Jezulátko svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Pomodlil se za děti, které jsou obětí násilí a různých forem zneužívání, ale také za rozvrácené a nevěrné rodiny. Jako dar přinesl Jezulátku korunku,“ uzavírá převor bosých karmelitánů Petr Glogar.
Na poštovní známce
Nyní se pražskému Jezulátku dostalo další pocty. Soška v červených šatičkách se octla na poštovních známkách. „Známku vytiskla Tiskárna Hradištko v nákladu 1 600 000 kusů a má hodnotu E, která odpovídá ceně za obyčejnou zásilku do evropských zemí, tedy 39 korun,“ řekl mluvčí České pošty Matyáš Vitík.
