14°C
K příležitosti výročí sta let ústavu se v nedalekém Policejním muzeu konalo sympozium, které se věnuje právě soudnímu lékařství, probíraly se významné případy a další aspekty práce lékařů. Podle zástupce přednosty ústavu Alexandra Pilina je to obor vhodný pro přemýšlivé lékaře, kteří mají rádi překvapení. Sám tu působí od roku 1973 a ústav i nějakou dobu vedl jako přednosta. „Ve své práci jsem se nikdy nenudil,“ řekl na tiskové konferenci před zahájením celodenního programu.
Historie sahá až do 16. století
Připomněl také počátky a historii soudního lékařství u nás. První zmínky o přítomnosti ranhojičů, léčitelů nebo chirurgů u podezřelých úmrtí se objevily už v 16. století. Lékařská fakulta již v druhé polovině 17. století začala podávat odborné posudky a z této doby se dochovaly i zprávy o exhumacích těl k posouzení. V roce 1785 císař Josef II. projevil zájem v Praze ustanovit stolici soudního lékařství. Ústav soudní lékařství až do roku 1921, kdy byla postavena budova Hlavova ústavu, sídlil v Kateřinské ulici.
Počátky soudního lékařství jako vědeckého oboru jsou na přelomu 19. a 20. století, kdy začaly vznikat i například různé učebnice. Na skutečně vědeckém principu pak ústav podle Alexandra Pilina založil přednosta Josef Hájek, který ho vedl do roku 1957.
„Ten, kdo se chce stát soudním lékařem, musí absolvovat specializační výcvik na patologii a teprve pak na soudním lékařství. Trvá to celé pět let,“ poznamenal. V současnosti se ale soudní lékaři neobejdou bez znalosti mnoha medicínských oborů, musí se vyznat i například v chirurgii, traumatologii nebo toxikologii a neobejdou se ani bez znalosti třeba molekulární genetiky. Součástí ústavu je také Toxikologické pracoviště, které vyšetřuje podezření na otravu nebo dělá rozbory krve řidičů podezřelých z řízení pod vlivem alkoholu nebo jiných látek.
V současnosti v ústavu probíhá také výzkum nových metod a již několikrát vědci z ústavu přispěli k rozvoji svého oboru. Zkoumají například náhlá srdeční úmrtí u mladých lidí nebo se zabývají možností identifikace osob stomatologickými metodami. V oblasti toxikologie se zase zkoumají nové návykové látky.
Jaké jsou druhy pitev?
Hlavní náplní činnosti soudních lékařů je zjišťování příčin smrti. Primářka ústavu Klára Neuretterová si podle jejích slov dala za cíl dělat osvětu o tom, co je to vlastně za obor, protože například v seriálech nebo filmech se často objevují nesmysly a raději se na ně ani nedívá. Soudní lékaři se věnují dvěma druhům pitev a to pitvě zdravotní a soudní.
Zdravotní pitvy se provádějí u úmrtí, ke kterým dojde mimo zdravotnické zařízení. „Cílem zdravotní pitvy je určení bezprostřední příčiny smrti,“ shrnula primářka. Může se jednat o smrt přirozenou nebo násilnou. Upozornila na to, že se ale nemusí hned jednat o trestný čin. „Zahrnují se do toho i sebevraždy, pády z výšek, může to být otrava, umrznutí nebo úraz elektrickým proudem,“ uvedla Neuretterová. Tyto druhy pitev jsou podle ní „denním chlebem“ lékařů v ústavu. V loňském roce to bylo podle ní zhruba 70 procent z více než 1100 pitev.
Soudní pitvy jsou nařizované orgány činnými v trestním řízení a vzejde z nich znalecký posudek. Pitevní nález se zkoumá i u živých osob v souvislosti s újmou na zdraví a jejími následky. Podle primářky Neuretterové se oba dva typy pitev provádí stejně, protože i u zdravotní pitvy se může objevit něco, co naznačuje cizí zavinění. „Ke každému tělu musíme přistupovat tak, že je to potencionální zlý čin,“ podotkla. V poslední době je podle ní trendem, že u nás ubývá vyloženě drastických nebo šokujících kriminálních případů. Každý lékař si podle ní během praxe vyvine něco jako 6. smysl, kterým dokáže během zdravotní pitvy odhalit, že se může jednat o trestný čin.
Případ z tramvaje č. 17
Alexander Pilin vzpomněl na několik případů, kdy se během pitvy podařilo odhalit cizí zavinění. Jednalo se například o případ z roku 2008, kdy bylo v tramvaji číslo 17 nalezeno tělo mrtvé ženy. „Lékař, který dělal prohlídku těla zemřelé, nezjistil žádné podezřelé okolnosti a tělo odeslal ke zdravotní pitvě,“ popsal případ. Soudní lékaři nemohli přijít na to, proč žena zemřela, případ se podařilo objasnit, až když jedna z kolegyň tělo obrátila a našli drobný výstřel v zátylku.
Podobným způsobem se podařilo odhalit příčinu úmrtí mladé ženy, kterou pitval jeden z jeho kolegů, a také se nemohlo přijít na příčinu úmrtí. Když provedl pečlivou prohlídku těla, našel drobný vpich v zátylku. Provedla se pitva krku a našli vpich do prodloužené míchy. „Zjistilo, se, že ženu zavraždil její manžel bodnutím jehlice do zátylku,“ uvedl.
