Úzké křivolaké uličky, nízké domy a četná zákoutí. Takhle vypadala oblast, kde se dnes nachází Pařížská ulice. Místo luxusních hodinek, šperků a kabelek se tu rozprostíralo židovské ghetto. V roce 1893 vešly v platnost asanační zákony, které měly v následujících letech celé území výrazně proměnit.
Úpadek celé oblasti
Proč se tehdejší vedení města rozhodlo židovské ghetto vlastně zbourat? Mohla za to především proměnlivá životní úroveň místních obyvatel. Po Josefínských reformách mohli totiž bohatí Židé ghetto opustit a přestěhovat se, kam chtěli (to do té doby nebylo možné), což mělo vskutku fatální následky. Bohatí Židé se odstěhovali do výstavních nových domů a v bývalém ghettu tak zůstali jen ti s nižší životní úrovní. Oblast tedy nijak zvlášť nevzkvétala, ba naopak.
Dalším problémem zmiňovaného území byly vzhledem k blízkosti Vltavy velmi časté záplavy. Navíc zde naprosto scházela kanalizace a kvůli záplavám byl znečištěn výkaly a splašky místní zdroj pitné vody. To mělo za následek především zhoršující zdravotní situaci místních obyvatel. Navíc do křivolakých uliček nemohlo ani pořádně slunce a všudypřítomná vlhkost a plíseň ceý stav jen zhoršovala. Situace začala být neúnosná, a proto se hlavní město tehdy rozhodlo pro asanaci.
Stavba bulváru světových měřítek
„Jakmile začaly v roce 1893 platit asanační zákony, demolice starého židovského ghetta započala. Trvala poměrně dlouho, asi deset let. Během nich ale byla malebná čtvrť kompletně zlikvidována,“ říká historik architektury Zdeněk Lukeš.
Zatímco domečky starého židovského ghetta šly k zemi, už se začaly chystat plány na výstavbu nové třídy po vzoru evropských bulvárů, jako byly v Paříži nebo ve Vídni. „Nová ulice měla být široká 24 metrů a upravena po vzoru pařížských bulvárů či vídeňské Ringstrasse. Trasa nové ulice nerespektovala původní uliční síť a byla v podstatě průlomem do historického půdorysu. Během prvních tří let byly zbořeny ulice jižně od Široké třídy a přes bouřlivé protesty veřejnosti i zástavba pěti domů severní strany Staroměstského náměstí a budovy benediktinského kláštera u sv. Mikuláše,“ zmiňuje Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu.
V úplně prvním domě dnes sídlí Cartier
S bouráním šla ruku v ruce i nová výstavba. Vůbec prvním domem, který byl na nové třídě postaven, je ten na rohu Pařížské a Staroměstského náměstí, tedy naproti kostelu sv. Mikuláše. „Tento tzv. Širův dům postavil architekt Rudolf Kříženecký v nebarokním stylu. Kříženecký se ve svém návrhu inspiroval původním domem, ten nový byl ale o něco vyšší. Bohužel v průběhu 2. sv. války byl zasažen bombou a přišel o svoji věžičku. Po válce byl pak dostavěn už bez ní,“ popisuje Lukeš.
Stavěly se zde i další domy a to především ve stylu historismu, secese a také tu vznikala tzv. eklektická architektura, což je změť všech možných architektonických stylů, které zde potkáváme dodnes. Pařížská je v současné době jednou z nejdražších ulic světa, kde sídlí ty nejluxusnější značky. Zároveň však díky ní vznikla zcela nová osa čtvrti Josefov a opticky propojila Staroměstské náměstí s Letnou.
