Jedná se o betonové dílo vážící 35 tun od umělce Martina Zeta (61). Jeho název hovoří za své – Tvárnice. Nejedná se o novinku, v minulosti bylo toto dílo k vidění už v Brně. Na místě nefunkčních kolejí by mělo stát dva roky, a za jeho umístěním stojí Galerie hl. m. Prahy (GHMP) ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR).

Vzpomínka na bránu

Socha, která je nyní instalována u Národního muzea, má předlohu už z doby, kdy vznikla Nová budova Národního muzea, tedy bývalé Federální shromáždění. Socha dočasně doplní prostor a podle galerie vytvoří vzpomínku na koňskou bránu, která v těchto místech stávala.

U Národního muzea se objevila socha Martina Zeta nazvaná Tvárnice. 35 tun vážicí umělecké dílo budí u veřejnosti rozpaky. Mezi budovami bývalého Federálního shromáždění a Národního muzea by mělo zůstat dva roky.
Autor: Jan Zázvorka

Mohutná světlá kostka odlehčená zvláštním průřezem byla inspirována tvárnicí, kterou v 70. letech vytvořil pro dělící dekorativní zeď sídliště v Praze na Pankráci II otec Martina Zeta (1960), sochař Miloš Zet (1920 až 1995). Původní tvárnice evokuje na jedné straně skořepinový tvar, inspirovaný bruselským stylem. Na straně druhé se divák neubrání pocitu, že Miloš Zet pracoval i s tradicí české kubizující architektury nebo užité tvorby, uvedla galerie.

Dílo galerie ve spolupráci s Domem umění města Brna IPRy připravila v programu Umění pro město. Ten má od roku 2018 podporovat současné umění ve veřejném prostoru. V letošním roce se podpora rozšířila i o časově omezené instalace a krátkodobé umělecké intervence. Na nově vzniklá prostranství jsou pro časově omezenou expozici vybírána umělecká díla, která svým obsahem nebo formou komunikují se svým okolím.

Z historického centra mezi mrakodrapy

Po expozici u Národního muzea se do budoucna počítá s trvalejším umístěním Tvárnice na sídlišti Pankrác II, odkud pochází mateřská tvárnice od sochaře Miloše Zeta, autora mnoha dalších uměleckých prvků a soch na tomto sídlišti.

Umění nebo stavebnina?

Co může být pro některé „pěkné“ či „odvážné“, pro druhé představuje třeba „návrat do socialismu“ nebo výtvor bez nápadu. Tak totiž mnozí lidé na sociálních sítích hodnotí tento umělecký počin ve veřejném prostoru. Převažují spíše kritické ohlasy, které se podivují nad tím, jak málo originality stačí k tomu, aby byla socha prezentována takto veřejně v centru metropole.

Upletená vánočka vyžaduje větší kumšt než tohle,“ zastává například uživatel facebooku Petr S. „Co je na betonovém odlitku za umění?“ neodpustil si další diskutér Marin G. Našli se tací, kteří dílo přirovnávají k socialistickému brutalismu, jiní zase místo umění vidí prezentaci „stavebnin“.  „Já si myslel, že tam zapomněli nějaký stavební materiál z rekonstrukce a ono tam bude kazit vzduch dva roky,“ nechal se slyšet další. Korunu všemu nasadil uživatel Josef Ch. „O umělecké hodnotě tohoto díla můžeme dlouze diskutovat, ale o úrovni betonářské práce není žádných pochyb. Od tohoto pána bych si opěrnou zeď betonovat nenechal.“
Fotogalerie
12 fotografií