7°C
Život Medy Mládkové by vydal možná i na několik Hollywoodských filmů. Tato neuvěřitelně inspirativní žena se narodila před 101 lety, 8. září 1919, a po celý život se řídila heslem „Když chceš, můžeš“. Jen málo žen, které se narodily na počátku dvacátého století, čekala nějaká slibná kariéra. Ženy té doby byly spíše matkami a manželkami, ne tak Meda Mládková.
Celý život spolu se svým manželem sbírala umění a podporovala umělce, kteří v Česku kvůli komunistickému režimu nemohli tvořit. Když se po revoluci vrátila z Ameriky do Prahy, věnovala svoji sbírku umění českému národu a přes všechny překážky a díky své vytrvalosti a nezdolnosti se jí podařilo založit Museum Kampa.
Nabitý program
A právě Museum Kampa bylo přes den centrem dění. Během odpoledne tu proběhly hned 3 komentované prohlídky stálých výstav, které byly už pár hodin před začátkem beznadějně zamluvené. Po muzeu zájemce prováděl Jiří Pospíšil (TOP 09), který je předsedou správní rady nadace Jana a Medy Mládkových. Od sedmi hodin večer na nádvoří před muzeem začalo také divadelní představení Meda. Hru napsala Daniela Sodomová na základě knihy Ondřeje Kundry Můj úžasný život a je průřezem jejího života od 14 let dodnes.
Slavnostní přípitek a osobní vzpomínky gratulantů
V pět hodin odpoledne byl přichystán slavnostní přípitek v zahradě Werichovy vily, kterého se zúčastnila řada známých osobností, ale i širší veřejnost. Mezi pozvanými gratulanty tak nechyběla například socioložka a publicistka Jiřina Šiklová, hraběnka Mathilda Nostitzová, politička Miroslava Němcová (ODS), sochař Kurt Gebauer nebo herci z představení Meda. Každý z gratulantů pak zavzpomínal na Medu Mládkovou nějakou osobní vzpomínkou.
„S Medou jsme dlouholeté kamarádky a ve spojení s ní se mi vždy vybaví jedno slovo. Umanutá. Meda je zkrátka umanutá, a to nemyslím nijak špatně. Ona zkrátka co si usmyslí, to také dokáže. Vždyť kolik překážek musela zdolat, než vybojovala ty Sovovy mlýny. Před ni když postavíte překážku, tak ji buď ignoruje, nebo ji přeleze. Záměrně neříkám přeskočí, protože to už je v těchto letech tak trochu nemožné,“ pronesla za hlasitého smíchu zbylých gratulantů na adresu oslavenkyně Jiřina Šiklová.
Miroslava Němcová zase připomněla její obrovský přínos, co se týče umění. „V této podivné době, kdy na nás ze všech stran útočí čínský virus, je přínos paní Medy ještě více patrný. Nesmíme zapomínat, že je třeba sytit nejen tělo, ale i ducha. A právě paní Meda nám umožňuje toho ducha si nasytit, všechny nás svými činy obohacuje,“ řekla Němcová.
Hraběnka Nostitzová zase připomněla její lásku ke zvířatům. „My se spolu nejvíce bavíme o psech. Ty obě milujeme. Ale máme rády i podivnější tvory, třeba mouchy nebo holuby. Pamatuju si, jak měla Meda doma v chodbě pytel se zrním a každé ráno vždy holubům trochu nasypala. Sousedé jí za to nadávali, že holubi přenášejí nemoci, ale ona na to nedbala a sypala jim dál,“ řekla dáma, jejíž neuvěřitelná elegance a důstojnost rozzářila celou slavnostní akci.
Dort pro Medu
Na konci proslovů herci z představení Meda společnými silami symbolicky zakrojili do dortu. Paní Meda se nemohla oslavy zúčastnit, ale Jiří Pospíšil všechny přítomné utvrdil v tom, že o oslavě ví a bude mít velkou radost z tak hojné účasti. Dort byl pak paní Medě přinesen do jejího bytu v Sovových mlýnech.
