10°C
Zprvu však bylo létání doménou vojáků. Planina mezi Kbely, Letňany a okrajem Vysočan byla na podzim roku 1918 vybrána pro první plnohodnotné letiště založené po vzniku Československa. „Krátce po převratu přišli vojíni do obce a usadili se ve zdejší cihelně Černínově. Byl to letecký oddíl, který postavil plátěné hangáry. Byla tam ovšem jen dvě letadla, typ Brandenburg, obyčejná bitevní letadla rakouská, s nimiž buď z bojišť čeští piloti do Čech uletěli, a nebo byly náhodou ve správě v tehdejší pražské továrničce,“ zaznamenal založení letiště kbelský kronikář.
Upravený dvouplošník
Civilní letectví se na letišti rozvíjelo vedle toho vojenského. První civilní zkušební let proběhl 20. srpna 1920. V říjnu 1920 následovalo zahájení pravidelného provozu na trase Paříž – Praha. Tu zajišťoval letoun Potez VII., upravený válečný průzkumný dvouplošník, který uvezl pilota a dva pasažéry. Není proto divu, že v prvním roce během 650 letů letiště přepravilo jen 672 cestujících.
Provoz ale rostl a v půli 30. let už to byly dvě desítky letů a 110 pasažérů denně. A areál ve Kbelích, kde se navíc aerolinky musely o letiště dělit s armádou, přestával stačit. Proto v roce 1929 československá vláda rozhodla o vybudování nového, moderního letiště na druhém okraji hlavního města, v Ruzyni. Civilní letecký provoz se tam přesunul roku 1937 a Kbely už zůstaly jen armádě, která letiště používá dodnes.
První vystoupení akrobatů
Ve Kbelích se roku 1933 uskutečnil i první velký armádní letecký den. Tehdy se poprvé v Československu objevili skupinoví letečtí akrobaté. Dalšího leteckého dne se o tři roky později zúčastnilo 200 letadel a zhlédlo ho více než čtvrt milionu diváků.
Kolébka rádia
Kbelské letiště není spojeno jen se začátkem civilního letectví u nás, ale i rozhlasu. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 večer ze zdejšího vojenského stanu. Československo se díky tomu stalo po Velké Británii druhou evropskou zemí s pravidelným rozhlasovým vysíláním.
Domky od Gočára
Jako zázemí pro cestující i posádky sloužily dřevěné domky, postavené na počátku 20. let podle projektu Josefa Gočára. Byly celkem tři a jeden sloužil jako občerstvovna a také jako čekárna, tedy vlastně terminál. Roku 1977 byly už jako památka přesunuty do pražské zoo. Zničující povodně roku 2002 přežily dva z nich, po nákladné rekonstrukci opět slouží návštěvníkům.
