Táta na mateřské: Tropy v Praze? Poradím, kam vzít dítě zchladit

Po intenzivních sedmi měsících na rodičovské dovolené na sobě začínám pozorovat drobné deformace. Když kupříkladu sám čekám na tramvaj, občas se přistihnu, že bezmyšlenkovitě mávám řidiči na znamení, že nastupuji s kočárem. Celý den pak odměřuji, kdy má jít dítě čůrat, i když je pryč s mámou. Na cestách si pak všímám popelářů, bagrů nebo pejsků, a je mi pak líto, že to nemůžu ukázat Pepínovi. Rodičovská deformace dál pokračuje.

Týdenní dovolenou mimo Prahu během rodičovské dovolené jsme v červenci úspěšně absolvovali a já se opravdu těšil domů, jenže přede mnou vyvstávala otázka: „Jak přečkáme v rozpálené Praze parné dny?“ Naštěstí jsou v metropoli pěkné dětské parky s vodními prvky. Pepíno je schopný trávit u vody celé hodiny, a ani slib, že dostane bagr, ho od vodních radovánek nedostane.

Léto v Malešicích

V červenci jsme se několikrát objevili v Malešickém parku, kam jsme vyráželi za pejsky celou zimu. Rozsáhlý park má ve střední části několik vodních prvků - různé systémy hrází, pumpy, vodotrysky. Děti zde nadšeně běhaly, přelívaly vodu a rodiče hrůzou trnuli. Proč? „To by mě zajímalo, kdo sem ty kachličky nechal umístit? Vždyť muselo být jasný, že děti budou lézt do vody a bude jim to klouzat!“ rozčilovala se žena a držela za ruku Pepína, aby na kluzkých kachličkách, kterými jsou bazénky a jejich okolí vydlážděny, nespadl. Samozřejmě, že několikrát spadl, ale nic se mu nestalo.

Když jsme na přelomu července a srpna vyrazili s Pepínovým bratrancem k vodním atrakcím s tím, že mu park předvedeme, z technických důvodů byl zavřený a opravený by měl být nejdřív až na konci léta. Skvělý. Tudíž jsme zapátrali a objevili pěkné hřiště Pod Kapličkou, které je taky poměrně rozsáhlé a schované mezi domy. Nechybí tu písek, několik houpaček, dřevěných prolézacích domečků, skluzavek a hlavně je tu čisté brouzdaliště určené pouze pro děti.

Za blbost se kýchá

Během našich několika návštěv bylo brouzdaliště úplně obsypané dětmi přetahujícími se o všemožné hračky, které plavaly na hladině. Přesto si to hlídající pochvalovali: „Je to tu naprosto úžasný. Jsme tu poprvé. Přijeli jsme sem z Prahy 2 a trávíme tu už celý den. Pfff, nějaká Hostivařská přehrada,“ svěřila se mi sympatická babička na písku. Pepínovi se Pod Kapličkou taky líbilo. Běhal od písku do bazénu, k hradu, na houpačku, pro erární motorku, až z toho v noci pěkně spal.

Bohužel jsme na tatínkovu strategii, vymáchat, vyběhat a unavit synka, po několika dnech tak trochu dojeli. Pepínek dostal pořádnou rýmu a k hlídání čůrání přibylo utírání nosu. V noci pak nemohl, chudák, pořádně dýchat a neustále se probouzel. Když do toho ještě připočítám, že mu teď rostou čtyři zuby zaráz, stala se z něj nevyzpytatelná protivka. A do vodní hladiny můžeme tak leda házet kameny. Žbluňk.