Pro zákazníky všeho pohlaví a věku to byl svátek, něco výjimečného! „Na Žižkově byla otevřena nová potravinářská prodejna, ve které se kupující sami obsluhují. U vchodu do prodejny jsou připraveny vozíky a koše na zboží. Kupující si sám označené zboží vybere a u pokladny vše zaplatí,“ oznamovala Česká tisková kancelář 1. června 1955, když první zákazníci vstupovali do obchodu Pramen v Husitské ulici, dnes dům s číslem 78/138. „Všechno vonělo leštěnkou, novotou, prodavačky v nažehlených mundůrech mýdlem na praní…“ zavzpomínala pamětnice Hana Smékalová (84). Obchod vyzkoušela coby 19letá dívka.

Fronty už od začátku

Fronty, v nichž se trápíme dodnes, zažívali zájemci o nový způsob nakupování od samého začátku. „Od šesti ráno do šesti večer tu pořád někdo byl. Čekalo se na nedostatkové zboží i na reklamace. Často se totiž stávalo, že jste doma zjistili, že paštika, rajský protlak a podobně, jsou plesnivé. Ráno jste nakoupili, odpoledne šli zboží vracet. U toho jste si ale počkali, přednost měli nakupující, někdy už nebylo zboží na výměnu,“ řekla Smékalová. „Tak jsme stáli a stáli… Na rozhazování nebylo, nikdo nic nevyhodil. Tehdy tátové brali do tisíce korun měsíčně,“ dodala.

Hlavně nic nepokazit

„Byla jsem tam ještě s maminkou. Pořád jsme se rozhlížely, jestli děláme všechno správně – dáváme zboží do vozíků, jdeme správným směrem,“ popsala Smékalová s úsměvem. „Košíky se z vozíků, se kterými se dost špatně manipulovalo, tenkrát daly celé sundat a na pultu prodavačky nákup spočítaly.“ Na odbyt šlo tehdy hlavně hovězí maso ve vlastní šťávě za 12 korun nebo paštiky za čtyři až osm korun. „Pro maso a salámy se ale stále muselo k řezníkovi, na lepší pečivo nebo pro zeleninu k pekaři a zelináři. Tady byly hlavně konzervy, láhve a potraviny zavařené ve skle,“ upřesnila Smékalová. „Rodiče si ale pochvalovali, že už se nemusejí dohadovat s prodavači či bývalými hokynáři o váze a podobně,“ uzavřela.

Povolání prodavaček a život za pultem jedné obyčejné sámošky Pramen se snažil přiblížit i normalizační seriál Žena za pultem (1977) s Jiřinou Švorcovou (†83) v hlavní roli. Její samoobsluha se nacházela na pražském na náměstí 14. října na Smíchově.
Autor: ČTK, Evžen Beran, Archiv Muzea města Prahy

Jako hub po dešti

Samoobsluh začalo přibývat. Tentýž rok po Praze následovala brněnská samoobsluha potravin na rohu Koliště a Křenové. V roce 1959 jich jen v Praze bylo už 148, o deset let později pak mělo Československo 10 tisíc „sámošek“. Následovalo první pražské moderní obchodní středisko na sídlišti Solidarita v pražských Strašnicích, jež začalo prodávat 2. ledna 1957. A první supermarket v Československu, na sídlišti Březinky v Jihlavě, otevřel 6. června 1991. Velkých nákupních center je dnes po celé zemi zhruba 100, postupně v průběhu let zanikají a rodí se nová, současným trendem je jejich rozšiřování.

Co a za kolik v roce 1955:

Rohlík         0,40 Kčs
Chléb 2,80 Kč
1l mléka      2,- Kčs
Špagety       2,50 Kčs
Makarony    4,30 Kčs
Nudle do polévky 4,10 Kčs
Sůl     1,50 Kčs
Rajský protlak       3,30 Kčs
Sleď v oleji  14,10 Kčs
Husí játra     6,- Kčs

Víte, že…

První samoobslužnou prodejnu s potravinami s názvem Piggly Wiggly si 6. září 1916 otevřel v Memphisu v americkém státě Tennessee obchodník Clarence Saunders?

Fotogalerie
12 fotografií