Když ve druhé polovině 19. století „padly“ městské hradby, a Praha se začala rozprostírat do svého okolí, jedněmi z nejdynamičtěji se rozvíjejících území byly dnešní Vinohrady a Žižkov, čtvrtě, které si v mnohém ponechaly svou tvář z předělu 19. a 20. století. Jejich společenský ráz předurčoval terén, na kterém vznikaly.

Proletářský Žižkov, vinohradská smetánka

„Ještě před polovinou 19. století tato oblast společně se Žižkovem platila za výletní oblast za branami Prahy,“ vysvětluje historička umění Dana Schlaichertová. „Tradovalo se, že každý sobotní výlet měl směřovat z Prahy právě do zdejších výletních kaváren a restaurací. Tou dobou zde mimo nich stály hlavně obrovské usedlosti.“ Koncem 19. století pak nastala mohutná výstavba. Kolem roku 1900 na Vinohradech podle Českého statistického úřadu žilo už přes 50 tisíc obyvatel.

Zatímco do „kaskádovitého“ Žižkova se začali stěhovat většinou méně majetní obyvatelé, rovinatější Vinohrady lákaly movitější obyvatele. „I jednopokojový byt na Vinohradech měl obvykle pokojík pro služebnou. To na Žižkově nebylo,“ zmiňuje historička architektury Kateřina Lopatová. S rozvojem hlavního města pochopitelně rostla i poptávka po občanské vybavenosti – například po knihovně. S ohledem na skladbu movitějších i vzdělanějších obyvatel vznikla nejdříve právě na Vinohradech.

Stavba hotova v cuku letu

Původní městská knihovna fungovala od roku 1897 ve vinohradském Národním domě na nynějším náměstí Míru, kde měla obyvatelstvu nabízet zhruba 2 000 publikací. „Půjčovalo se bezplatně, takže kdo měl zájem, mohl si přijít číst, odpočinout nebo se ohřát,“ uvádí pro zajímavost Schlaichertová. „V roce 1910 měla knihovna 9 224 děl a 8 402 svazků, čímž převyšovala všechny předměstské knihovny v okolí. Docházelo do ní přes 32 tisíc čtenářů ročně.“

Koncem 20. let bylo jasné, že zde knihovna, která byla od roku 1922 začleněna do organizace městských knihoven, nemůže fungovat věčně. Proto se objevily myšlenky na výstavbu nové knihovny v Korunní ulici, naproti činžovní zástavbě a v těsném sousedství vodárenské věže. Za architekta byl vybrán Mečislav Petrů (†61), který byl tou dobou také přednostou pražského stavebního úřadu.

Knihovna v Korunní je jednou z vůbec prvních funkcionalistických staveb v Praze.
Autor: David Zima

V červenci 1928 byly podepsané plány knihovny. Stavět se začalo na podzim 1928, v létě 1929 už budova stála, což je dnes téměř nedosažitelné tempo,“ uvádí Lopatová. „Snad i díky funkci přednosty stavebního úřadu se výstavba uskutečnila velmi rychle. Ke slavnostnímu otevření nakonec došlo 8. prosince 1929.“ Po Ústřední knihovně na Mariánském náměstí, která pod taktovkou architekta Františka Roitha (†66) „vyrostla“ v letech 1925 až 1928, tímto datem vznikla vůbec druhá pražská budova stavěna ryze pro knihovnické účely. Nikoliv však druhá jako taková. Již tou dobou fungovaly městské knihovny například na Vyšehradě či v Libni.

Stavitel „půlky“ Prahy

Ačkoliv pro mnoho Pražanů může být jméno architekta Petrů „velkou neznámou,“ ve skutečnosti se jednalo o jednoho z nejčinnějších pražských architektů své doby. Podepsán je například pod vznikem několika pražských mostů přes Vltavu – Mánesova, Čechova nebo Hlávkova. Rovněž lze jeho jméno nalézt také pod spoluautorstvím gymnázia Jana Keplera, budovy VŠE na náměstí Winstona Churchilla i také školy v Podskalské ulici.

Funkcionalistická výjimečnost

Mečislav Petrů knihovnu navrhoval ve funkcionalistickém stylu, který se v českých zemích teprve prosazoval. První stavby se začaly objevovat až po roce 1927. „Soliterně stojící budova knihovny je velmi jednoduchá. Skládá se z asymetrických kvádrových objemů, což kontrastuje s protilehlou blokovou zástavbu činžovních domů i s novorenesanční vodárenskou věží,“ říká Lopatová.

Do vínku jí architekt přiřkl například vlajkový stožár, který je na ní dodnes k vidění, terasu, kam se v letních měsících taktéž smí, a zrovna také kulaté okénko, které nápadně připomíná kajutová okna na lodích. Podle Lopatové se jednalo o oblíbený meziválečný architektonický trend.

Zatímco zvenku se knihovna příliš změn nedočkala, uvnitř už to je ale jiné. Kdybychom do ní zavítali před zmíněnými 90 lety, nemohli bychom si například libovolně vybírat knihy z regálů. Ty totiž byly uskladněny v zadním skladu, kam pro ně od pultu docházel knihovník. Knihovna byla navíc v přízemí stísněna o prostory, které využívala zdejší vodárna pro kanceláře, dílnu a sklad.
Vstupní prostor knihovna dostal značných změn. Zatímco dnes se jedná o volné prostranství s regály knih, mezi kterými si návštěvník vybírá, tehdy si musel knihovníkovi výslovně o knihu říci. Ten pro ni pak došel do skladu.
Autor: Archiv Městské knihovny v Praze

„V patře se vedle sebe nalézaly čítárny pro děti a dospělé, proti kterým stály šatny,“ vysvětluje Lopatová. Dětská čítárna fungovala tam, co je dnes přednášková místnost, dospělá čítárna byla situovaná hned vedle, tam kde bychom nalezli dětské oddělení. Právě z něho onehdy vedl po schůdkách přístup na letní terasu, která byla v 70. letech veřejnosti zapovězena. Čtenáři se na ní mohli znovu vypravit až po rekonstrukci, která proběhla v letech 2001 až 2003. Součástí prvního patra byly také šatny, protože zde mnozí vášniví čtenáři především denního tisku dokázali strávit i půlku dne.

Knihovna dneška

Jakkoliv prominentnímu významu se knihovna těšila koncem 20. let 20. století, ani dnes není nikterak bezvýznamnou institucí. Podle vedoucí pobočky Korunní Jany Roulové sem třeba jen za loňský rok zavítalo bezmála 100 tisíc návštěvníků, kteří zde uskutečnili celkem 218 756 absenčních výpůjček. Kdybychom si tuto statistiku zprůměrovali, dalo by se říci, že bezmála každý obyvatel Prahy 10, na jejímž území knihovna v Korunní stojí, si právě sem došel vypůjčit minimálně dvě knihy. V druhé nejlidnatější části Prahy totiž žije téměř 110 tisíc obyvatel.

„Smysl knihovny zůstává stejný. Co se proměňuje, jsou potřeby uživatelů knihovny a prostředí, ve kterém knihovna působí,“ říká Roulová. „Snažíme se klást důraz nejen na zpřístupňování informací v tištěné i elektronické podobě, ale více než dříve se profilujeme jako vzdělávací instituce. Také se snažíme hledat příležitosti pro podporu komunitních činností ve spolupráci s dalšími organizacemi v našem bezprostředním okolí,“ uvádí vedoucí pobočky k tomu, jak se knihovna v Korunní ulici proměnila oproti dřívějším letům, kdy do ní dennodenně docházeli nejčastěji starší občané kvůli pročtení denního tisku.
Fotogalerie
34 fotografií