V čele Prahy 3 stojí Jiří Ptáček od listopadu loňského roku, kdy na radnici vznikla koalice ve spojení TOP 09 + STAN, Piráti a Strana zelených. Kancelář zdědil po svých předchůdcích Alexandru Bellu (ODS) a Vladislavě Hujové (TOP 09). Jak sám říká, v zásadě ji nechal tak, jak byla. „V zásadě jsem si přinesl jen svůj notebook. Ten mi stačí,“ říká.

„Každý si myslí, že kancelář odpovídá vkusu starosty, ale pokud se člověk nedostane na nějakou utrácivou vlnu, stačí si vystačit s tím, co měl jeho předchůdce,“ říká k tomu Ptáček. „Sám mám pocit, že teď ta kancelář vypadá s drobnými změnami tak, jak si ji možná před více než 10 lety zařizoval starosta Milan Český (ODS).“ Jak sám Ptáček zmínil, nějaké drobné změny v ní člověk skutečně najde.

Obrázek a vlastní busta

„Jednou z prvních věcí, co jsem udělal, když jsem nastoupil, že jsem si nad pracovní stůl pověsil obrázek, který před rokem namaloval můj čtyřletý syn,“ ukazuje na barevnou geometrickou kompozici inklinující ke kubismu. „Přišlo mi, že kancelář byla sterilní, takže jsem tu chtěl mít něco barevného.“ Protější stěnu zdobí do matnějších barev malovaný obraz Jana Gemrota, který zde visel již za Ptáčkových předchůdců.

Co se zde ale 100% nenacházelo, je na pražské radnice poměrný unikát. „Tak to je prosím busta pana starosty,“ představuje drobnou keramickou skulpturu, která mu zdobí stůl. Nenechte se zmýlit, o uměleckou zakázku v žádném případě nešlo. „Vyrobila mi ji pětiletá dcera, která chodí na kroužky keramiky,“ dme se pýchou nad šikovností svých dětí.

Který jiný pražský starosta se může chlubit tím, že má v kanceláři vlastní bustu? Jiří Ptáček ano. Vyrobila mu ji dcerka.
Autor: David Zima

„Obecně kolem sebe nemám moc rád příliš mnoho věcí,“ uvádí Ptáček k tomu, že jinak schází nejrůznější dekorace, upomínkové předměty, fotografie svých nejbližších, které ostatní starostové ve své „úřadovně“ mívají. Kromě dceřina obrázku tak na zdi ještě visí pár plakátů upomínajících na Žižkov a magnetická tabule, kterou si starosta ke své práci přímo vyžádal. „Ale pořád mám pocit, že k ní mám málo magnetů,“ lomí rukama.

Co naopak nezůstalo?

Dojde-li řeč na to, co si Ptáček z dědictví po svých předchůdcích neponechal, ukáže se, že se i pár takových „maličkostí“ najde. „Byly tady zaslepené dveře ošklivým žlutým závěsem. Příliš jsem nepochopil proč, protože vedou za mým kolegou radním Janem Maternou (TOP 09), takže jsem závěs strhl a běžně jimi procházím.“

Ačkoliv má pracovní počitač u stěny, mnohem raději sedává starosta u pracovního stolu vprostřed místnosti, kde pracuje na svém notebooku. Ten si zpravidla vozí s sebou kamkoliv to jde.
Autor: David Zima

Stejně jako jeho předchůdci, i Ptáček má k dispozici svou vlastní kancelář, kterou nazývá jako pracovní, a pak poněkud honosnější, kde se konají nejrůznější oficiální schůze, nebo v ní starosta vítá ctěné hosty. Právě v té se mimochodem ženil Václav Havel se svou druhou ženou Dagmar. A zrovna tak v této místnosti neponechal napodobeninu historických hodin. „Mě vadilo, jak na nich bylo okázale vidět, že je to napodobenina, takové všetečné pozlátko, které nebylo autentické. Takže ty jsem nechal někam uklidit. Dnes tam visí naopak skutečně historický obraz Prahy 3,“ dodává k tomu.

A mimo některých drobností ze své kanceláře se starosta také zbavil radničního služebního automobilu. „Dříve jej starostové využívali asi často, ale už má předchůdkyně, paní Hujová, nechala zrušit místo řidiče. Od té doby zůstal vůz prakticky nepoužívaný, protože já do práce rád jezdím na motorce,“ sdělil k tomu Ptáček. Automobil tak radnice nechala „vydražit“ ve veřejné aukci letos v létě.

»Kouzelné sluchátko«

Když přijde řeč na každodenní náplň práce starosty, lze ji shrnout víceméně takto: Ráno cesta na radnici, posléze nejrůznější schůzky, jednání, vyřizování pošty, nejrůznější porady, venkovní kontroly a spousta telefonování. „Člověk se nezastaví,“ krčí rameny s tím, že ho nezřídka koncem dne bolí hlava, jak u ní má neustále přiložený telefon. Proto má takovou speciální vymoženost. Konkrétně sluchátko jako vystřižené z Macha a Šebestové.

Sluchátko sice není kouzelné, jako měli Mach a Šebestová, pro starostu je však nedocenitelný. Spoustu času totiž protelefonuje.
Autor: David Zima

„Kdysi jsem ho dostal. Je dost praktické tím, že si jej mohu udržet ramenem, tak mám alespoň volné ruce k tomu, věnovat se ještě něčemu,“ sdělil starosta, který když si náhodou může dovolit »nicnedělání« během telefonování, tak se prý rád projde. Třeba na balkon nad vchodem radnice, který se nachází v té „reprezentativnější“ kanceláři. „Jsem tam na čerstvém vzduchu a mohu se zase v klidu dívat na to, jak ta naše městská část vypadá,“ uzavírá s úsměvem.

Fotogalerie
25 fotografií