14°C
Poblikávající bzučící světla, děsivé skřípající zvuky a odkrytá nehybná těla v suterénu rozhodně nečekejte. Naopak. V budově, kde sídlí dalších pět ústavů, jsou v rozlehlém pitevním komplexu s několika místnostmi čisté pitevní stoly s nejmodernějšími technologiemi. Studenti 2. Lékařské fakulty dosud za těmito prostory museli dojíždět. Nyní se konečně dočkali vlastních.
Omdlévání na sále
Podle profesora Davida Kachlíka, vedoucího Ústavu anatomie 2. Lékařské fakulty UK, panuje mezi staršími studenty nadšení z nové budovy. Ti mladší to berou jako normální věc a brzy míří na pitevnu: „Hned v prvním ročníku, co nastoupí do školy, se v prvním týdnu seznamují s kostmi a druhý týden jdou na pitevnu, kde se učí o svalech,“ vysvětluje Kachlík. Podle něj je nesmyslný mýtus, že by studenti omdlévali při pohledu na nehybné tělo: „Nestalo se nám, že by studenti na pitevně omdlévali, jako je to zobrazené ve filmech. Pouze jednou, když se studentka nenajedla a nenapila,“ uvádí jeden jediný případ zkušený lektor, který pitval přes 500 těl.
Pro studenty je podle Kachlíka zásadní, aby získali zkušenosti z pitevny, než začnou operovat živé pacienty. Na neživém těle nemohou nic zkazit: „Dotknou se těla, poznají jeho konzistenci, jaké jsou uvnitř těla vzájemné vztahy, zkusí si provést pitvu, zjistí, co mohou a nemohou přeříznout, naučí se pracovat se dvěma nástroji v rukách v často hlubokém a úzkém prostoru. Poslední je aspekt etický, kdy se poprvé student setkává s tělem pacienta, ačkoliv je neživý,“ jmenuje vše důležité, co se díky hodinám na pitevně budoucí lékaři naučí. Jenže tu je velký problém.
Chybí dárci
V celé České republice je podle profesora Davida Kachlíka nedostatek těl. Může za to prý nedostatečná obeznámenost veřejnosti s možností darovat po smrti své tělo. 2. Lékařská fakulta funguje jen díky pomoci 1. Lékařské fakulty, která jim poskytuje těla: „Pro základní výuku potřebujeme nejméně 20 těl. Pro simulace operací bychom potřebovali až 50 těl ročně. V registru by mělo ideálně být až 10 tisíc dárců. Zatím dárců máme 150 a za rok a půl zemřela jedna dárkyně,“ prozrazuje nepříjemnou statistiku vedoucí ústavu.
Vstoupit do dárcovského programu přitom není nic složitého, stačí uzavřít smlouvu se školou. Po smrti přebírá tělo ústav, který ho dopraví na vlastní náklady do budovy a schová do chladícího boxu. Poté se do něj vstříkne fixační roztok, rok je nadále naloženo v alkoholu, aby nepodléhalo rozkladu a po určité době se začne opakovaně používat po dobu 3 až 5 let. Když pro tělo není další využití, tak je na náklady Ústavu zpopelněno a předáno rodině nebo rozptýleno.
Tajemství těla
Kapacity pro dárce má Ústav poměrně velké: „Máme zde k dispozici 14 kádí, do jedné se vejde 4 až 5 těl,“ prozrazuje profesor o kovových boxech v rozlehlé místnosti. Až dvě třetiny těl, které se dostanou na pitevní stůl, jsou seniorů. Zajímavostí je, že v chladícím boxu, kde panuje teplota -20 °C, je umístěné otevírání pro nouzový východ: „Je to z důvodu, kdyby se tam někdo náhodou zabouchl, tak aby se dostal ven,“ říká o praktickém mechanismu.
V rozsáhlém komplexu je jedna velká pitevna a dvě menší pitevny, do nichž se mohou rozdělit skupiny. Celkem se zde vměstnalo až 16 pitevních stolů. Dva z nich jsou vybavené kamerami, které dokážou nahrávat a přenášet průběh pitvy. Své místo tu mají i dvě operační křesla s veškerým vybavením na skutečných operačních sálech kromě kyslíku.
Sem chodí trénovat zejména budoucí chirurgové. Hned vedle stojí moderní 3D pitevní stůl, v němž jsou nahrané tři těla. Zájemci si mohou různě prohlížet, otáčet, rozříznout, zaznačit různé části těla, což jim pomáhá v orientaci. Sám profesor David Kachlík se sice v lidské anatomii dokonale vyzná, ale i po letech je fascinovaný jeho dokonalostí a kolik toho o něm stále nevíme.
Více se o dárcovství můžete dozvědět zde.
