Psalo se pondělí 9. srpna 1784, když právníci a úředně zkušení radové ve Staroměstské radnici slavnostně zahájili činnost pražského magistrátu. „Předtím spojil čtveřici původně samostatných měst, Staré, Nové, Menší Město a Hradčany, v královské hlavní město Dvorský dekret císaře Josefa II.,“ připomínají historikové.

40 významných měšťanů z těchto částí vybíralo radní do křesel magistrátních senátů – politického, civilně-soudního a trestního. 28 novým radním, kteří stejně jako dosud vstupovali do služeb města na čtyři roky, sloužilo osm sekretářů a 58 úředníků. „Pod magistrát tehdy spadalo veškeré nešlechtické obyvatelstvo, včetně dřív privilegovaných či z městské působnosti vyňatých skupin, tedy asi 80 tisíc Pražanů,“ uvádí městský archiv. Mimo jeho působnost zůstala šlechta pobývající nepravidelně ve svých městských palácích a státně bezpečnostní záležitosti.

Řezník »primátorem«

V čele úřadu jako první purkmistr stanul Bernard Augustin Záhořanský z Vorlíka (†52), úspěšný absolvent právnické univerzity, pod jehož vedením magistrát jen kvetl. Dlouhé roky žil s manželkou Johannou Goskovou ze Sachsentalu ve vlastním domě v ulici Na Zderaze na Praze 2. Pocházel z původně řeznického rodu, z městečka Záhořany, jehož příslušník byl díky službám pro rod Švamberků roku 1600 povýšen mezi erbovníky.

Čeština na magistrátu? Nikdy!

Přestože slavnostní děkovný projev k císaři u příležitosti zahájení činnosti rady magistrátu 9. srpna 1784 přednesl jménem pražského měšťanstva tehdy sedmdesátiletý Jan Tadeáš Habřina ještě česky, nová městská správa nadále podle císařského nařízení úřadovala výhradně německy. Z pražských městských knih a úředních dokumentů tak rokem 1784 zmizely i poslední české zápisy, které se zde do té doby ještě udržely. 

 

Fotogalerie
1 fotografie