Praha je pro Christiana Freie důležitá už od jeho šestnácti let. Tehdy ještě mezi Švýcarskem a Československem stála železná opona, přesto se do hlavního města vydal. Měl tu totiž svoji vůbec první přítelkyni: „Praha mě tehdy fascinovala zejména kvůli politickému režimu, co tu panoval. Bylo to úplně něco jiného, než jsem znal,“ vzpomíná oceňovaný režisér.
S dívkou to dlouho nevydrželo, přesto se do Prahy a České republiky rád vrací: „Snažím se jezdit každý rok do Karlových Varů, kde se potkávám s kolegy,“ říká režisér se slabostí pro východní Evropu.
V neděli 10. března do Prahy opět přicestoval, a to kvůli projekcím a přednášce v rámci festivalu o dokumentárních filmech East Doc Platform. Návštěvníkům přiblížil okolnosti svého posledního filmu Genesis 2.0, který se zabývá hledáním pozůstatků mamutů a jejich možným znovuoživením.
Hrob mamutů
Celé natáčení začalo v roce 2015, kdy Frei vyjel do Ruska. Tam se seznámil s mladým jakutským kameramanem Maximem Arbugaevem, kterého přesvědčil, aby společně vyjeli na nebezpečnou cestu. Na severu ruského území se totiž nachází Novosibiřské ostrovy, jež jsou vojensky hlídané a nikdo krom obyvatel Ruska se na ně nedostane. To byl podle švýcarského režiséra také důvod, proč musel jet Maxim. Mladý filmař se tak stal součást týmu hledačů mamutích klů.
Krizový manažer záchranky: „Při hromadných neštěstích lidi třídíme jako stroje. Emoce přijdou potom“
„Maxim mezi ně zapadl, protože byl z Jakutska, uměl jejich jazyk, měl dobrou fyzickou kondici a uměl používat zbraň,“ vysvětloval při diskuzi režisér. To poslední bylo velmi důležité, protože k hledačům někdy zavítali i hladoví lední medvědi. Maximova skupina byla také jedinečná tím, že jako jediná při svém hledání používala bodáky, s nimiž probodávali zem, jestli pod ní náhodou neleží „bílé zlato“.
Za jeden perfektně zachovaný mamutí kel hledači dostanou až 30 tisíc dolarů. Za horší kly je to v řádech tisíců dolarů. Což jsou pro chudé jakutské muže velké peníze. Ročně se na ostrovech najde 20 až 30 tun mamutích klů, které kupují většinou Číňané. Ti pak z klů tvoří různé sochy a za ty největší mohou nakonec inkasovat až milion dolarů.
Ostatky mamuta
Právě hledači klů jsou důležití pro vědce. Ti totiž doufají, že se jim podaří najít živou buňku mamuta, z níž by mohli stvořit úplně nového. Nejblíže tomu byli v roce 2012, kdy hledači nalezli pozůstatky mamutího mláděte. 28 tisíc let ležely pod zemí kousky masa, kůže a dokonce i krev. Vědci věřili, že konečně našli svatý grál – živou buňku, aby mohli mamuty přivést k životu.
Z ostatků dostali tkáně a další genetický materiál, ale nikoliv živou buňku. Ty totiž po smrti zůstávají aktivní jen v řádech hodin a musí se stát skoro zázrak, aby byly zachované delší dobu: „V dalších letech není podle mě možné, aby se geneticky klonoval mamut,“ říká režisér a dodává: „Myslím si, že najít živou buňku mamuta není příliš realistické. Ale také si říkám, že nikdy nevíš,“ usmíval se potutelně Christian Frei.
Přesto jsou lidé blízko k tomu, aby vytvořili zvíře podobné mamutovi. Člověk totiž plně rozvinul genetické inženýrství a je schopný upravovat lidskou i zvířecí DNA. Už nyní jsou po světových zoo živé důkazy. K vidění je kupříkladu geep, což je koza spojená s ovcí. Dále cama aneb velbloud křížený s lamou. Vysoký a pruhovaný zorse neboli kůň křížený se zebrou. Největší kočkovitou šelmou světa je liger, kdy vědci zkřížili tygra a lva. Podle Freie nyní pracuje americký průkopník v genetickém inženýrství George Church na genetické úpravě slona asijského. Chce znova stvořit mamuta a je k tomu velice blízko.
