9°C
Své jméno získala podle zlatníků, kteří zde údajně 16. století bydleli a pracovali, protože díky blízkosti vladaře tu platili nižší daně. Legendy vyprávějí, že zde pobývali alchymisté, kteří Rudolfovi II. (†59) vyráběli zlato. Pravdou je, že byste tady nenašli ani jediného. Ulička mezi bazilikou sv. Jiří a Starými zámeckými schody vznikla před 420 lety, tedy v roce 1597, díky střelcům střežícím brány Pražského hradu a jeho hradby. Na základě svolení Rudolfa II. z 16. září si v obloucích obranné hradní zdi směli postavit skromné příbytky.
Ovšem Červení střelci, jak se jim podle barvy stejnokroje přezdívalo, si příbytky museli postavit vlastním nákladem. Později se s nimi obchodovalo a získat zde domek mohl takřka kdokoli. I dnes je možné nahlédnout díky stálým expozicím do doby, kdy se uličkou procházeli střelci, bylinkářky ale také spisovatel Franz Kafka (†40).
Obrannou zeď, v jejíž obloucích byly domky umístěné, postavil kolem roku 1500 Benedikt Ried, mimo jiné autor Vladislavského sálu. Ulička byla několikrát upravována. Obyvatelé domečky „zvětšovali“ kůlnami, přístavky a kotci, až se jí sotva dalo procházet. V rámci dávné asanace byly však strženy. Poslední obyvatelé uličku opustili v roce 1953. Od té doby je ozdobou Pražského hradu. V roce 2010 prošla rozsáhlou opravou za 39 miliónů korun a při té příležitosti vznikla ve spolupráci s dekoratéry Barrandov Studia i expozice za 2 miliony korun. Jejími autory byli František Kadlec ze Správy Pražského hradu a Pavel Jiras ze Studia Barrandov. „Vše vypadá tak, jako by obyvatelé právě odešli,“ uvedl Jiras.
V dobách, kdy místo turistů uličkou procházeli její obyvatelé, jste v domku číslo 22 od listopadu 1916 do března 1917 mohli zaklepat na spisovatele Franze Kafky, který tu napsal povídky do sbírky Venkovský lékař. Básníci a spisovatelé František Halas, Vítězslav Nezval či Jaroslav Seifert se zase scházeli v domku č. 12. Spisovatel a mystik Gustav Meyrink sem umístil mýtický dům U Poslední lucerny.
Jednoho z legendárních obyvatel byste zde mohli potkat ve 30. až 40. letech 20. století. V čp. 14 bydlela kartářka a jasnovidka Matylda Průšová, známá také jako Madame de Thébes. Uličkou procházela oděna do černého oblečení a se staromódním kloboukem s pštrosími péry. Přestože její syn Rudolf zřejmě padl v první světové válce kdesi u Vladivostoku, věštkyně na něj stále čekala a vždy měla prostřeno i pro něho. „Václav Kolmáš z Hulic u Olomouce vyprávěl Matyldě Průšové, že Rudolf Průša je držán v nevolnictví na ostrovech Aleodských u vícečlenné rodiny, kde musí těžce pracovati,“ přinesly šokující zprávu Národní listy 6. února 1928. Aleodské ostrovy však nebyly a nejsou na žádné mapě, ačkoli matka byla ochotná za záchranu syna zaplatit 8 tisíc korun, nedočkala se. „Její talent pro jasnovidectví se jí stal osudným. Předpověděla totiž i konec druhé světové války a pád Třetí říše, za což byla gestapem zatčena a umučena,“ prozradil Blesku tiskový mluvčí Správy Pražského hradu David Šebek.
