8°C
V pražských Malvazinkách si od roku 2017 můžete pronajmout Winternitzovu vilu, která toho má za více než 80 let ve své paměti více, než by si člověk pomyslel. Příběh je to sice dlouhý, plný pádů a překážek, avšak se šťastným koncem.
Vilu si v roce 1932 nechal postavit právník Josef Winternitz pro svou rodinu. Návrh stavby svěřil slavnému funkcionalistickému architektovi Adolfu Loosovi. Kvůli těžké nemoci ji ale musel nakonec dokončit český architekt Karel Lhota, který se podílel výhradně na interiéru.
Jenže v době nástupu Adolfa Hitlera k moci si nikdo nemohl být jistý, kdy tehdejší elitě národa zaklepe na dveře tajná policie. Naneštěstí pro Winternitze se tak stalo v roce 1943, kdy byl deportován i s rodinou do Osvětimi. Podmínky nejstrašnějšího tábora druhé světové války se povedlo přežít jen ženám, Josef se války nakonec nedožil.
Školka či dar z donucení
Nacisté vilu zanedlouho prodali Praze, která z ní udělala školku pro děti. A i když se povedlo rodině dům získat v roce 1948 zpět, vysoké náklady na jeho údržbu donutily příbuzné v obrovském domě školku ponechat, i když byl zpět v jejich vlastnictví.
To však netrvalo dlouho. Už v roce 1956 se vily museli vzdát nadobro. Důvodem byla milionářská daň, kterou si jednoduše nemohli dovolit zaplatit. A tak školka vydržela v budově až do roku 1997, ačkoli o navrácení vily žádali potomci v restituci už v roce 1991. S tím se naopak nechtěla smířit Praha 5, pro nedostatek dětí ale nakonec školku zrušila a architektonický skvost se konečně po dlouhých letech mohl vrátit zpět do rukou vnoučat Winternitzových.
Z ruiny do luxusu
Desetiletí v cizích rukou se ale vile podepsaly hrozivým způsobem. Všechno, co mělo nějakou cenu, zmizelo a kvůli školce prošel dům nesčetnými změnami. V některých pokojích byly vybourané příčky a jinde naopak přibyly. Nezbývalo tak nic jiného, než shromáždit úspory, zažádat o dotace a vrhnout se na opravy trvající ve výsledku tři roky.
V roce 2002, kdy dělníci a rodina práce dokončili, stála na místě téměř stejná stavba jako v roce 1932. V zásadě do detailu se podařilo vilu zrekonstruovat podle původních plánů. A to do takových maličkostí, že měl dokonce i interiér stejnou barvu jako ve třicátých letech.
Majitelé však nikdy nechtěli vilu prodat a od rekonstrukce dům pouze pronajímají. Ještě před několika lety stál měsíc ve vile nájemníky 90 tisíc korun, v současnosti už za ni dáte 110 tisíc korun bez poplatků.
Odměnou je vám ale 7 ložnic, 3 koupelny, 155 metrů čtverečních teras s úžasným výhledem na Prahu, vzrostlou zahradu o 1700 metrech čtverečních, obývací pokoj se salonem, plně vybavená kuchyň nebo dvě koupelny ve dvou patrech. A pokud byste neměli čas se starat o zahradu, v suterénu je umístěn samostatný byt pro domovníka s přímým se vstupem do zahrady.
