Matka měst. Stověžatá Praha. Praha kamenná, starobylá i Praha zlatá. Přídomky, jichž se pyšní hlavní město, jsou různorodé. Mezi nimi lze určitě poznamenat, že je i Praha kubistická. Málokteré ze světových metropolí může svým obyvatelům či návštěvníkům ukázat přehled snad všech historických architektonických slohů od toho románského přes baroko, art deco, brutalismus či již zmíněný kubismus, který se do mnoha staveb promítl ve velkém.
„Asi nejznámějším pražským kubistickým objektem je dům U Černé Matky boží na jednom z nejatraktivnějších míst centra na rohu Celetné a Ovocného trhu, postavený podle návrhu architekta Josefa Gočára,“ píší Josef a Eva Hrubešovi v knize Pražské domy vyprávějí VIII. Také jeho architekt, Josef Gočár (†65), patří mezi nejvěhlasnější a nejznámější jména moderní architektury.
Vila, která se „otáčí“
Z opačného ranku pak je jméno Josefa Chochola (†75). Písecký rodák, absolvent pražské ČVUT, proslul několika svými kubistickými stavbami, leč věhlasu jako mnozí z jeho generačních druhů nedosáhl. Přitom právě on je podepsán pod pohledy, které mnozí cestujících v autech či tramvajích obdivně věnují zástavbě na Rašínově nábřeží pod Vyšehradem. Paradoxně zdání klame. Nejsou to kolemjdoucí, kteří se za vilami dívají – nýbrž naopak.
„Svým radikalismem i šokoval,“ poznamenává Přemysl Veverka v knize Slavné pražské vily. „Kubistická vila v Libušině ulici – postavil si ji stavitel a majitel nemovitostí ing. Bedřich Kovařovic – představuje dům třítraktové dispozice, krytý převážně valbovou střechou, a demonstruje fakt, že Chochol klade důraz především na dynamiku průčelí, které se mělo za pozorovatelem, procházejícím kolem, jakoby otáčet.“
Chocholovi, který „kubismu zasvětil ve své tvorbě velmi krátké období vymezené roky 1911–1914,“ a jehož „všechny významné kubistické realizace najdeme pod historickým Vyšehradem,“ jak poznamenávají Hrubešovi, se za tak krátkou dobu podařilo vytvořit jednu z nejsignifikantnějších kubistických staveb v Čechách vůbec. Chochol „průčelí vily rozdělil do soustavy šikmých ploch, natočených kolmo vůči šikmému pohledu zleva či zprava, zdola či shora,“ uvádí Veverka.
Dva vchody
Zvláštností také je, že vila je přístupná ze dvou ulic. Z Rašínova nábřeží se přes zahradu dá vejít „zadem“, neboť jak podotýkají Hrubešovi, jde o „zadní průčelí,“ které bylo „komponováno jako reprezentativní. Půlkruhovou terasu před zadním průčelím spojuje s nižší úrovní zahrady celkem pět vyrovnávacích schodišť, každé o pěti stupních. Nejširší středobodové schodiště vede na hlavní cestu k východu do ulice, který tvoří kubisticky pojatý portál se stejně pojatou železnou mříží.“
Do vily se dá vstoupit také z Libušiny ulice, kde dnes je hlavní průčelí – a tedy hlavní vchod. Málokterá z vil má více zdobnější své zadní průčelí, než to hlavní. To je totiž v případě Kovařovicovy vily „vřazeno do fronty domů.“ Schází tudíž zahrada nebo terasa, která je k nalezení na opačné straně. Z logiky věci – majitel domu se z podkrovní terasy nad zahradou daleko raději díval na Vltavu a protější břehy, než kdyby měl terasu namířenou do svahů a hradeb Vyšehradu.
Cihelna a školka
Vila nese jméno po svém majiteli, jímž byl stavitel Bedřich Kovařovic, který léta pracoval coby inspektor stavebních podniků pražské obce. Realizována byla těsně před prvou světovou válkou v letech 1912–1913. „Byla postavena na místě někdejší schwarzenberské cihelny,“ podotýkají Hrubešovi.
Kovařovic si vilu užíval prakticky do své smrti. Zemřel v roce 1940, přičemž právě za éry protektorátu vila utrpěla výrazné šrámy. Jak uvádí encyklopedický web Prahy 2: „Jádro prostorové kompozice, patrová schodišťová hala, otevřená do niky zahradního rizalitu, bohužel zanikla v rámci stavebních úprav domu v roce 1944. Také z kubistických detailů interiéru se zachovalo pouze kovové zábradlí schodiště při vchodu z ulice.“ Alespoň, že původní kubistické oplocení vily se zachovalo.
A jak to bylo po válce u podobných velkorysých vil „zvykem“, za komunismu se změnil její účel. V roce 1960 už nesloužila coby obydlí, nýbrž zde byla zřízena mateřská školka, která si pro svůj provoz vyžádala také určité změny jak v interiéru, tak i na štědře rozlehlé zahradě o výměře zhruba 300 m².
Až „v roce 1995 byla plně obnovena její funkčnost v rámci rekonstrukce a adaptace vily. Rekonstrukce zahrady se uskutečnila za pomoci původních plánů a fotodokumentace, neboť rozvrh vegetačních polí zmizel při úpravách domu i zahrady pro účely mateřské školky,“ líčí Hrubešovi. Od roku 1958 je přitom vila památkově chráněná coby kulturní památka, a v roce 1992 byla zahrnuta i do památkové rezervace světového dědictví UNESCO.
Věděli jste, že...
… Josef Chochol navrhl mimo jiné také původní Trojský most, který stával v místech dnešního mostu Barikádníků? Než byl v roce 1975 zbourán, „zahrál“ si v několika filmech. Tím nejznámějším byl snímek Otakara Vávry Němá barikáda, který popisoval dění během Pražského povstání právě na Trojském mostě.
