„Máme tu k vidění nejčastěji používané vozy, které se skládají z polní pošty, těplušky, plukovní prodejny, ubytovacího, filmového, krejčovského, zdravotního, štábního, obrněného a dvou vozů plošinových,“ řekl k vybraným exponátům Legiovlaku tajemník projektu Jiří Charfreitag.

Všechny vagony jsou sto let staré originály. Ty byly zrekonstruovány tak, aby představovaly život a boj legionářů na Transsibiřské magistrále v letech 1918 – 1920.

Před lokomotivou vždy jel obrněný vůz, který čelil případným útokům. V jeho čele bylo dělo a po stranách byl vybaven kulomety Maxim 1910. Vojáci jimi mohli vystřelit až 550 ran za minutu. Stěny vagonu pak chránil plášť ze železa a štěrk.

Součástí vlaku byl i vůz s operačním sálem a lůžkovým oddělením, kde lékaři ošetřovali vojákům rány, zastavovali krvácení nebo jim z ran vyndavali střepiny. Hlavně ale sloužily pro převoz raněných vojáků do nemocnice.

Proti bolševikům

Když se po skončení 1. světové války přepravovaly desítky tisíc českých legionářů zpátky domů, museli urazit dlouhou cestu napříč Ruskem. Cestou čelili bojům s bolševiky a Legiovlak jim sloužil jako pojízdný domov.