„Můj život nikdy nebyl peříčko a často jsem si představovala, jaké by to bylo, být normální. Dnes mě někdy přepadne pocit, že jsem za tohle rouhání dostala trest,“ vypráví svůj příběh 30letá žena na vozíčku.
Skřípění zubů
Dle svých slov se chtěla osamostatnit od rodičů a nastěhovat se do vlastního bytu, kam za ní docházelo několik asistentů. Jeden z nich přitom své pozice bezostyšně využíval. „Třeba když mě při svlékání nechal několik desítek minut nahou. Otíral se o mě, osahával mi prsa a různě se o mě třel,“ vypráví vozíčkářka.
Kromě samotného prožitku, jsou ale velmi bolestivé i následky, které v ní tato zkušenost zanechala: „V noci jsem začal skřípat zuby a prokousávám si tváře do krve. Začal se u mě objevovat nepředvídatelný a nekontrolovatelný třes, u kterého cítím paniku, že spadnu z vozíku.“
Další exponát výstavy pak vypráví příběh sexuálního násilí z kancelářského prostředí. Oběť se v kampani svěřuje, že útok přišel v místnosti plné lidí od kolegy, se kterým pracovala 10 let v jedné kanceláři. „Při jedné ze schůzek jsem seděla vedle něho, jako už mnohokrát předtím, tenhle meeting ale všechno změnil. Uprostřed porady jsem najednou cítila, jak mi jeho ruka zajela pod sukni až ke kalhotkám. Hrozně jsem se lekla a úplně zkoprněla,“ vypráví svůj příběh.
Paralýza a bezmoc
„Slyšela jsem trhnutí silonek, které jsem měla. Zmáčkl mi stehno, přejel po intimních místech, dal ruku pryč a dělal jakoby nic. Byla jsem v šoku a nebyla schopná pohybu, chtělo se mi zvracet a po celou dobu porady jsem neřekla ani slovo. Jen jsem se zaraženě usmívala,“ stojí v popisu jejího zážitku.
V kampani se dále svěřuje, že i jí se dodnes nepříjemný zážitek vrací. Silonky nemůže nosit, ani vidět na někom jiném. Kariéra je pryč, bojí se být v prostoru s muži, představa pracovního pohovoru jí děsí dodnes.
I muži mohou být obětmi
Výstava upozorňuje i na to, že obětí sexuálního násilí jsou v mnoha případech i muži. Jeden z nich popisuje, jak se z nadějného člena plaveckého oddílu ve čtrnácti letech stal člověk, který do bazénu už více nevkročil.
„O prázdninách mezi osmičkou a devítkou jsem se změnil a přerostl skoro všechny kluky v týmu, nabral svaly a dokonce si začal holit vousy,“ říká bývalý plavec. Společně s jeho tělem se ale změnil i přístup jeho trenéra. Začal jej častěji plácat po rameni a dvakrát i nenápadně na hýždích. „Jednou jsem zůstal v bazénu poslední, dával jsem si několik koleček navíc. Trénoval jsem na důležitý závody. Šel jsem pak do sprchy a on tam najednou byl. Přišel, přimáčkl mě ke stěně a začal mě osahávat v rozkroku,“ vypráví muž.
Stejně jako naprostá většina obětí sexuálního násilí se ani on nezmohl na žádný odpor. „Ještě mě poplácal po tváři a prostě odešel. Chvíli jsem stál jako přikovanej a nechápal, co se stalo,“ vypráví plavec. Strach a rozrušení pak prý vystřídal nekontrolovatelný vztek. V šatnách zdemoloval dvě skříňky a z oddílu byl proto vyhozen. Nikomu se nesvěřil, trenér nebyl postižen. Návaly vzteku se dodnes vrací. „Uklidním se snad jen když se trochu opiju,“ uzavírá muž.
V OC Akrády pankrác je k vidění celkem 7 exponátů, přičemž každý vypráví příběh jedné z obětí. Výstava zde bude do 2. září. Se všemi příběhy se lidé mohou seznámit i na webu kampaně, kde najdou i pomoc v případě, že se také stali obětí domácího či sexuálního násilí.
