Velikonoce přináší od pradávna to pravé jaro. Svátek znamená pro křesťany nejvýznamnější část církevního roku. Řada velikonočních zvyků má však prastarou tradici již v pohanských oslavách i židovském svátku pesach v den prvního jarního úplňku. „Pohanští Slované a Germáni slavili začátkem jara procitnutí přírody ze zimního spánku,“ uvádí ve své knize Hody, hody, doprovody historik faktu Jiří Zeman. Na rozdíl od Vánoc jsou však Velikonoce pohyblivé, o jejich datu rozhoduje první úplněk po jarní rovnodennosti (20. 3.).
Bezbřehé oslavy Pražanů
„Základní velikonoční tradice se dodržovaly v Čechách všude stejně, ale každá oblast a často i jednotlivé obce si je upravily k obrazu svému,“ upozorňuje Jiří Zeman. Nelišily se pouze kroje, ale i velikonoční oslavy, říkačky a koledy. Konkrétně Pražané pojali oslavy příchodu jara po svém. Podle historika se totiž na rozdíl od všech ostatních měst začaly Velikonoce slavit od 1. března až do konce dubna bez ohledu na konkrétní data vlastních Velikonočních svátků.
„Dvouměsíčními velikonočními oslavami se Pražané od ostatních krajů a měst skutečně hodně odlišovali. A tak od začátku března něco slavili skoro každý den,“ dodává Jiří Zeman. Předčasnými oslavami příchodu jara v Praze bývala vždy Matějská pouť.
Tradice Matějské pouti vznikla u kostelu sv. Matěje v Dejvicích, podle dokumentů z Národní knihovny se drží již více než 425 let. Později se místo konání oslav přesunovalo, až skončilo vedle Stromovky na Výstavišti. „Nutno ovšem podotknout, že ‚novodobá‘ pouť, která je pořádána na Výstavišti v Praze 7, má s tradiční ‚Matějskou‘ společné jen to jméno,“ myslí si Jiří Zeman. Následovalo několik týdnů svátků, které ukončilo „červené pondělí“.
Pondělní "mrskačka"
Tento den býval a stále je nejoblíbenějším velikonočním svátkem. „Sotva se ráno vstalo, dědek vypráskal bábu, bratr sestru, manžel choť, sluha služku,“ popisuje Jiří Zeman. V pondělí chodili po pomlázce chlapci. Podle F. V. Vykoukala v knize Rok v starodávných slavnostech si před sto lety vázali mládenci pomlázku z osmi vrbových proutků a na konec umístili pentličku. Na dívky mohli číhat všude, do domů mohli pouze v případě, že se s holkou blíže znali. Dívky oplácely „mrskačku“ v úterý, používaly k tomu ale samostatný proutek zdobený několika pentličkami.
Například spisovatel Josef Hais Týnecký si vždy o květné neděli natrhal vrbové nebo jívové proutky a dal si je u sv. Jakuba posvětit. Namočil je do vody s dvěma decilitry bílého vína, aby hezky voněly, nakoupil pentle a časně ráno došel na Staroměstské náměstí. Odsud vyrazil se svými uměleckými kumpány na známá děvčata. Na cestu se posilovali "kořalkou", tento zvyk existoval už v minulosti.
Vybírali si však jen ty se smyslem pro humor a vnadnými křivkami. „…vždycky jsme si vybrali nějakou vhodnou pudici neodolatelnou, a tiše jsme se k nim vplížili a pak ji i s postelí v noční róbě odnesli ještě spící do Vltavy, kde ji probudila voda, a když začala křičet šokem, překvapením a časo i nelíčeným vztekem, tak jsme se na ni vrhali, zrubali ji pořádně hvízdalkami, až z toho byla celá říčná,“ vzpomíná Hais-Týnecký.
Ženy odměňovaly muže, někdy se slzami v očích, šátkem s vajíčky. Pokud dala vymrskaná dívka někomu červená vajíčka, mnohdy i se srdíčky, znamenal dar slib lásky a manželství, který se podle vzpomínek Haise-Týneckého nesměl porušit. Mnohdy docházelo při koledách k milostným vzplanutím, která trvala celý život.
Pražské hospodyně pekly v pondělí koláče se zeleninou, masem, jarními bylinkami a lístky, takzvané „mrskály“. Dále připravovaly nádivku a sekanou pomlázku, což je dnešní sekaná. Svůj původ má skutečně ve velikonočních svátcích. Tehdy se však připravovala pouze z jehněčího, kůzlečího nebo telecího masa.
Červeným pondělkem oficiálně skončily velikonoční svátky. „Ovšem Pražané si jako všechno slavili po svém, proto oslavovali obyčejně ještě i po velikonočním pondělku,“ dodává Tomáš Zeman.
Co dělali Pražané letos?
Mladá maminka Natálie slavila Velikonoce se svým mužem Janem a synem Eliotem na zahradě u prarodičů v Praze. „Eliotovi jsme na zahradě schovali vajíčka a různé hračky, které s košíčkem hledal a sbíral,“ usmívá se Natálie. Z tradičních jídel měli mazanec a vajíčkovou pomazánku. Pomlázkou však nedostala, její muž na koledu nechodí a tradici nedodržovali ani u nich doma. Eliška zase odjela se svými dvěma bratry a rodiči na vesnici, kde mají barák. Mužská část šla po koledě s pomlázkami, ženská dostala pomlázkou.
Mladík Johnny z Velké Británie odjel s rodinou na výlet za Prahu. Žádné velikonoční činnosti však nedělali, ani koledu. Za to Zislava a Nešo z Bulharska si užijí Velikonoce hned dvě. Ty křesťanské už mají za sebou a pravoslavné je čekají tento týden. „Měli jsme vajíčka,“ vysvětluje Blesku. Velikonoční zvyky se prý příliš neliší. Jediný rozdíl je v názvu vánočky, v domovině se jmenuje kozunak. „V Bulharsku máme také pomlázku, ale trošku jinak vypadá. Není tak dlouhá, je větší a s různými ornamenty,“ doplňuje Zislava. Nešo ji prý „vyšupe“ až v tomto týdnu.
Další zpovídaný, Pavel, slavil Velikonoce s vnukem a rodinou mimo Prahu. „Byli jsme u dědy na chalupě. Měli jsme beránka, s klukem jsme vyšlehali všechny ženské a podobně,“ směje se. Zůstali pouze na chalupě, koledovat do vesnice nešli. Dopoledne ještě stihli vykoledovat švagra s rodinou. Další Pražan původem ze Slovenska se vrátil do svého rodného kraje, tradice nedodržoval. Za to Martin sice zůstal v Praze, ale byl přes den v práci a nic neslavil. „Doma jsme měli beránka a vajíčka. S pomlázkou jsem bohužel nešel,“ dodává.
Jak ukázala občanská sonda, zhruba polovina náhodně dotazovaných Pražanů se odebrala mimo město. Nějakou tradici dodržela drtivá většina. Co se mužů týče, pomlázku použila více než polovina.
Hodina dějepichu 57 Reflex.cz
