Samce Guo Bao a samici Run Hou Tang provázeli do Prahy kurátor a veterinární lékař z jejich domovské Taipei Zoo. „Luskouni jsou na první pohled výjimeční tím, že mají tělo pokryté šupinami. Proto bývají označováni jako oživlé šišky,“ vysvětluje ředitel pražské zahrady Miroslav Bobek. Chov těchto vzácných zvířat je mimořádně náročný. Musí mít zajištěné správné rozpětí teplot či velmi vysokou vlhkost. Největší problém představuje jejich potrava. V přírodě se živí mravenci a termity. V pavionu Indonéská džungle budou dostávat speciální směs, jejímž základem jsou včelí larvy.

Luskouni krátkoocasí se vyskytují od Nepálu přes Myanmar a jižní Čínu až po Taiwan. Dlouho se soudilo, že patří mezi chudozubé jako mravenečníci. Genetické analýzy ale ukázaly, že tvoří samostatnou skupinu, jejímiž nejbližšími příbuznými jsou pravděpodobně šelmy.

Oběti pytláctví

Kriticky ohroženým druhem jsou luskouni krátkoocasí zejména vinou pytláctví. Loví se kvůli masu a tradiční čínské medicíně. Během dvou dekád poklesla jejich početnost v přírodě odhadem o 80 %.

Kořist lepí na jazyk

Mají bezzubé čelisti a silné drápy, jimiž rozhrabávají mraveniště a termitiště. Kořist vybírají lepkavým jazykem z nejrůznějších zákrutů a skulin. Dokážou přitom pevně uzavřít nozdry i uši, aby jim do nich hmyz nevnikal.

K vidění za měsíc

Pro luskouny byla v Zoo Praha přestavěna noční expozice v pavilonu Indonéská džungle, kde budou po povinné karanténě patrně 15. května poprvé představeni návštěvníkům. Aby si v novém prostředí nerušeně zvykli, bude pavilon do té doby z části uzavřen. Podívejte se, jak probíhal transport luskounů.

Fotogalerie
9 fotografií