9°C
Kvůli nařízením spojeným s koronavirem musela výstava v Mánesu předčasně skončit v březnu roku 2020. I přes nepřízeň osudu dorazilo za prvních jedenáct dní na výstavu 13 tisíc návštěvníků. Organizátorům následně přicházely stovky povzbuzujících zpráv a žádostí, aby byla exhibice znovu otevřena. Návštěvníky znovu přivítala 1. listopadu a potrvá do konce měsíce.
Proč foťák
K focení se Martin Stranka dostal před čtrnácti lety. „Přišel jsem o blízkého člověka, který se utopil v moři. A dnes s poloúsměvem říkávám, že jsem nesáhl po alkoholu, ale po foťáku,“ říká autor vystavených děl. Byla to otázka životní neplánované události, která ho otočila vzhůru nohama. Focení pro něho znamenalo únik ze stresu. „V momentě, když někoho ztratíte, plácáte se ve vnitřních pocitech a emocích. Focení byl spíše autopilot než vědomá záležitost.“
V Martinově rodině nemá fotografování zažitou tradici. Nejvíce se prý umění přiblížila jeho sestra, která zároveň pracuje jako asistentka. „V době mých začátků jsem chodil na vysokou školu v Ústí nad Labem, kde se vyučovala grafika. Byla mi celkem blízká, ačkoliv jsme nepracovali na vlastních projektech. Jakmile jsem začal sám fotit, získané zkušenosti ze školy mi v rámci postprodukce zapadly do celkové činnosti fotografování jako do mozaiky,“ dodává.
Od Čecha (nejen) pro Čechy
Proběhla už bezmála stovka zahraničních výstav, zároveň také na jeho konto přibývalo mezinárodních ocenění. Tu největší výstavu chtěl Martin uspořádat v Čechách. „Důvod byl jednoduchý. Jsem patriot a miluji Čechy i se všemi našimi povahovými rysy,“ říká vesele. Základna fanoušků se v naší kotlině neustále zvětšovala a fotograf nechtěl posílat lidi za svou tvorbou do zahraničí. Galerii Mánes si vybral kvůli obrovské výtvarné historii. „Byl to pro mě malý sen. Ukázat svá díla v úctyhodném a důstojném prostředí,“ vysvětluje.
Celková cena výstavy přesáhla milion a půl korun. Fotograf ji financoval z „vlastní kapsy“. „Maminka mi říkala, proč jsem si za peníze nekoupil byt na malém městě,“ směje se. Za vstupné se vybírá pouze dobrovolný příspěvek. Martin si myslí, že kdo chce podpořit autora, cestu si najde. „Mám pocit, že umění jako takové zkrátka patří lidem,“ tvrdí autor. Nechtěl, aby placení působilo jako jediná překážka k návštěvě jeho výstavy.
Inspirace k fotkám
„Možná to bude znít jako klišé nebo fráze, ale pro mě focení je život,“ říká Martin. Fotku nikdy nestudoval, na vše si musel přijít sám. Když je prý člověk trošku vnímavý, zjistí, že se kolem něho děje spousta zajímavých věcí. „Jsou to takové dílčí, malé, každodenní momenty.“
„Neuměl jsem nikdy dělat fotografie ve velkém množství. Pro mě je focení otázka prožitku, jež ve vás vyklíčí v pocit, přetlak, který potřebujete zrealizovat skrze snímek,“ popisuje autor Martin. Od nápadu po samotnou realizaci uplyne obvykle několik měsíců, někdy i půl roku. Fotka je vyfocena za den. Následuje několikadenní postprodukce. „Mé fotky tvoří deník. Každá symbolizuje část životní etapy,“ vysvětluje autor výstavy.
Náročná práce
Samotné fotografování není legrace. Nutná je důkladná příprava, obzvlášť, fotí-li umělec venku. Některé snímky potřebují umělou mlhu, jiné vysokozdvižnou plošinu, aby se fotka zachytila z lepšího úhlu. „Když fotíte v ateliéru, máte klid. Jakmile jste v exteriéru, podřizujete se až z 30 procent podmínkám,“ popisuje Martin. Počasí sice dokáže fotografovi zruinovat aranžmá, někdy však snímek obohatí. "Počasí vám mnohdy udělá službu atmosféry, kterou si nemůžete naplánovat," dodává Martin Stranka.
KDE: výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250/1
KDY: 1. - 30. 11., 11:00 - 20:00
VSTUPNÉ: volné
Martin Stranka - Dechem. První slavnostní zahájení před covidem Youtube: Martin Stranka
