Až do konce října příštího roku čeká na návštěvníky výstava Tváře války. Zachycuje ozbrojené střety napříč kontinenty během různých historických období. V rámci šesti částí, na které se výstava tematicky dělí, tak může našinec porovnávat evropskou kulturu války třeba se severoamerickými indiány, Polynésany nebo japonskými samuraji. „Spousta exponátů patří k nejstarším z našich sbírek,“ popisuje autor výstavy z Náprstkova muzea Ondřej Crhák.
Člověk proti člověku
Celá výstava je koncipována jako cesta válečníka, od otázky, co válka vlastně je přes vražedné nástroje až po cestu k míru. „Válka je všudypřítomná. Jde o celospolečenský fenomén, který se táhne celou historií,“ vysvětluje Ondřej Crhák. Evropská ani mimoevropská válka se zásadně neliší.
Vzdělání pro znevýhodněnou mládež. Karlova univerzita odpustí chudým studentům poplatek za přihlášku
Hned na začátku je vystaven nejdražší exponát celé výstavy, maska mongolského boha války. Užívala se během rituálního budhistického tance. V mongolské tradici se tento bůh považuje za přemožitele smrti. Velcí válečníci se často prohlašovali za jeho vtělení.
To byl případ Čingischána, ale jako bůh Džansarana Makala vystupoval i ruský baron Roman Ungern-Starnberg. Po první světové válce v období ruské revoluce uprchnul jakožto bělogvardějec do Mongolska, kde se pokoušel obnovit tamní říši. Časem si dokonce začal oblékat tradiční mongolské oblečení.
Sušené hlavy
V českém kontextu nevídanou trofejí jsou dvě zmenšené a konzervované hlavy nepřátel (tsantsa). Zvyk vytváření „přívěsků“ z hlav se zachoval u kmene Jívarů z dnešního Ekvádoru až do 20. století. Kůže byla z lebky opatrně stažena a pomalu vysoušena, takže se zachovaly rysy tváře. Cílem obřadu zmenšování hlavy bylo zachovat životní sílu a energii nepřítele zabitého v boji a předat ji jeho přemožitelům. I dnes jsou v Ekvádoru k dostání, ale většinou se jedná o kopie z opičích kůží.
Další vystavenou cennost přivezl ze svých cest sám Vojta Náprstek. Jde o indiánskou členku, na které jsou patrné věci, které byly do Ameriky importovány Evropany a tamní obyvatelé je využili při tvorbě čelenek. Na konci per jsou přidělány lidské skalpy. Každý znamenal vítězství v boji. „Například když nositel čelenky srazil svého protivníka na zem v boji jeden na jednoho, vytrhl mu zbraň a zabil ho,“ říká Ondřej Crhák.
Favorit autora výstavy
Ondřeje Crháka nejvíce oslovila gruzínská zbraň, šavle šaška. „Za sklem vitríny sice tak nevyniká, ale když jsem ji třímal v ruce, byl to silný pocit,“ svěřil se Blesku autor. Za zmínku stojí také dřevěný meč s oboustranným ostřím ze žraločích zubů z Gilbertových ostrovů. Dodnes jsou zuby velmi ostré. Při seknutí do masa meč neřezal, ale trhal. Když jím ostrovan dostal například do břicha, znamenalo to při stavu jejich léčitelství téměř jistou a bolestivou smrt.
