Ve čtvrtém patře kubistické perly domu U Černé Matky Boží nedaleko Staroměstského náměstí se ukrývají jedinečné vhledy do socialistického bezčasí. Lidé si mohou připomenout rozbité chodníky, fasády domů, prázdné regály obchodů, hesla komunistických vůdců a každodenní vyšlapané cesty z práce do hospody nebo o víkendu na chalupu. Většina snímků vězela 30 let v šuplíku fotografa Vladimíra Birguse a teprve nyní se představila veřejnosti.
„Na celé výstavě oceňuji, že jsme se vyhnuli tomu, co nyní vystavuje kdekdo. Události roku 1989. Všichni vytáhli ze šuplíků obrovské množství obrazového materiálu k tomuto tématu. My naopak chceme ukázat to, co tomu předcházelo. A není to pohled hezký. Zejména sedmdesátá léta byla dobou hlubokého úpadku celé společnosti a tato výstava ukazuje, že stejný marasmus byl i v dalších zemích, kde vládl komunismus,“ uvádí kurátor výstavy Jan Mlčoch důvody, proč si cení expozice upomínající socialistickou šeď „na věčné časy“.
Zamračené obličeje
Série fotografií byla pořízená na různých místech Evropy – v Praze, Ostravě, Moskvě, Leningradu, přičemž mezi jednotlivými fotkami mnohdy nepoznáte, že jste o tisíce kilometrů dál. V sérii snímků jsou centrálním objektem zájmu lidé, kteří se nijak nevystavují v průvodech s rudými vlajkami, ale rezignovaně se mračí. „Co jsem si procházel fotografie, tak až do roku 1989 se na nich nikdo nesměje. Fotil jsem je v situacích, kdy dostali v práci prapor a odpoledne šli nuceně oslavovat Vítězný únor na Staroměstské náměstí. Nedělali to z vlastní vůle, ale byli přinucení sloužit, aby nepřišli o práci a děti se dostaly do školy,“ vysvětluje hlavní motiv fotografií Birgus.
Tragické a absurdní
Dalším motivem, který se zde střídá, jsou absurdní a ironické momenty, na něž byla tato doba bohatá. Birgus kupříkladu vyfotil silného muže, který pouze v plavkách stojí v pražské hospodě plné hostů. Mlčí, kouká kolem sebe a jen kousek od něj je muž v kožichu. Nikdo z přítomných se nad nepatřičným výjevem nepozastavuje. „Byl to otužilec, který se přišel ohřát z Vltavy,“ říká s úsměvem autor.
Pořídit podobné záběry ale nebylo vždy tak snadné a bezpečné. Lidé si totiž moc dobře všímali, že zejména na masových akcích Birgus s kamarády fotí něco jiného, než kolegové z Rudého práva. „Čas od času nás obklopili tajní a sledovali nás. Nejhorší ale byli milicionáři, tvrdě přesvědčení komunisté, kteří se dožadovali vytažení filmu. Párkrát jsem byl i na výslechu a na FAMU, kde jsem pracoval, posílali stížnosti. Naštěstí jsem ale nepřišel o místo, nebyl ve vězení a podobně,“ říká fotograf s tím, že situace v Sovětském svazu byla ještě horší, protože tam byli lidé naučení něco podezřelého hned hlásit.
Krabice s tisíci snímky byla bezpečně uschovaná u Vladimíra Birguse, který doufal, že je bude moci někdy zveřejnit. Třicet let od sametové revoluce nastala vhodná doba. Autor tak dává nahlédnout do období, které mnozí nezažili a neznají. Celá expozice má také příznačné zakončení. Poslední fotografie zachycuje moment, kdy se Václav Havel stává prvním nekomunistickým prezidentem a normalizační šeď praská.
Kdy: do 9. 2. 2020, od 10:00 do 18:00 (v pondělí je zavřeno)
Kde: Dům U Černé Matky Boží, Ovocný trh 19, Praha 1
Vstupné: 80/40 korun
