Zastihnout katalánsko-britského umělce na krátký rozhovor byl téměř nemožný úkol. I když má Neil Harbisson na hlavě nepřehlédnutelnou anténu, kterou částečně ukrývá pod kšiltovkou, dokáže nečekaně splynout s davem. Než začne rozhovor, působí velmi tiše a na dotazy odpovídá jednou, maximálně dvěma větami. Poté, co se usadíme ke stolu a začne rozhovor, trpělivě vypráví o kyborzích, vnímání barev vesmíru a plynutí času. Člověka nicméně absolutně ohromí svým přehledem a zcela novátorským viděním světa.

Poslouchání barev

Neil již od malinka trpěl poruchou zraku, tzv. achromázií, kvůli níž je úplně barvoslepý. Přesto dnes rád chodí do galerií a barvami je posedlý. Cesta k anténě na hlavě podle něj vedla přes zadání úkolu na univerzitě, kdy po něm chtěli, aby vytvořil elektronickou hudbu. On sám ale chtěl zadaný úkol splnit po svém, a tak se rozhodl, že se sám stane elektronickým nástrojem.

Mým cílem bylo vytvořit systém, který mi umožní slyšet barvy a poté skládat hudbu z barev. Nakonec jsem ale chtěl slyšet barvy konstantně, proto jsem hledal nový způsob, jak prakticky využít technologii. Anténa byla nejlepší způsob,“ vysvětluje Neil. Tu si nechal v roce 2004 implantovat k lebce. Operaci museli lékaři provést tajně, protože takový zákrok je doposud zakázaný. Ještě v letech 2008 a 2012 si ji nechal vylepšit. A jak slyší barvy?

Vesmírné barvy

„Všechny barvy mají speciální frekvence. Anténa detekuje nejdominantnější barvu přede mnou a její frekvenci promění ve vibraci, která putuje do lebky, kde se promění ve zvuk,“ popisuje Neil, jak slyší barvy. Červená zní jako hluboký zvuk, infračervené světlo vnímá ještě hlouběji, nejvyšší tóny má pak fialová a ještě vyšší ultrafialová. Díky připojení k internetu může Neilova anténa cestovat po světě a poslouchat různé barvy. Dokonce se umí napojit na vesmírné stanice a živě poslouchat zvuk vesmíru. Také si kladete otázku, jak takový vesmír zní?

Je pro mě hrozně hlasitý, protože je v něm mnoho neviditelných barev. Hodně hlasité ultrafialové, takže vesmír není temný, ale barevný,“ říká o barvách ve vesmíru. „Sám sebe nazývám smyslonaut (angl. senstronaut - pozn. red.), protože můžu objevovat vesmír jen tím, že v něm mám svůj smysl.”

Kyborgové mezi námi

Svoji identitu označuje jako kyborg, což znamená, že má na sobě technologické zařízení, které upravuje vnímání jeho mozku. Existují ale lidé, kteří na sobě zatím nemají žádnou elektroniku, ale přesto se identifikují jako kyborgové a chtějí ji na sebe umístit.

Je to podobné jako s transgender pohlavím. V těle kluka se narodí bytost, která sebe sama vnímá jako ženu. Spousta lidí na druhou stranu má elektronický implantát, ale sebe sama nedefinuje a nevnímá jako kyborga,“ vysvětluje, jak se původní výraz z roku 1960 v současnosti posunul.

Poslouchal, jak zní barva kůže Roberta De Nira.
Autor: Instagram, Neil Harbisson

Neil je od roku 2004 britskými úřady oficiálně uznán jako kyborg: „Musel jsem si obnovit britský cestovní pas, ale oni nechtěli, abych měl na fotce anténu. Proto jsem jim řekl, že je to součást mého těla a sám sebe jsem identifikoval jako kyborga. Po nějakém čase to uznali,“ vrací se k mediálně propíranému momentu.

Cestování v čase

Nejnovější kousek, který se chystá Neil v tomto roce provést, je vytvořit nový orgán na vnímání času. Každý člověk podle něj vnímá čas, ale schází mu k tomu konkrétní orgán. Kolem hlavy si tak nechá vytvořit kovový kroužek, který bude hřát na lebce podle pohybu Země vzhledem ke Slunci.

„Když budu cítit teplo nad nosem, budu vědět, že je dvanáct hodin v Londýně. Když to bude u ucha, poznám, že je Slunce nad USA. Je to o tom, naučit se cítit čas. Za pár let si na to pravděpodobně mozek zvykne a změní to můj způsob vnímání času. Když pak přenastavím rychlost pohybu tepla na koruně, budu moci vytvářet časové iluze, cestovat v čase. Kupříkladu měnit rychlost některých situací,” popisuje Neil.

„Nový orgán mi také změní způsob vnímání stárnutí, takže v sedmdesáti mi bude třeba 104 let, když budu události zrychlovat,“ prozrazuje o ovládnutí času. Prakticky by tak mohl Neil zrychlit pohyb tepla na koruně a nudnou schůzku mít krátce za sebou, i když podle hodinek bude trvat hodiny. Rozhovor, který nám Neil věnoval, přesně takhle příjemně rychle utekl. A to ani redaktor nepotřeboval speciální orgán pro čas.

Fotogalerie
8 fotografií