V České republice ve volných prostranstvích sukulenty a jejich poddruh kaktusy zrovna dvakrát nerostou. I přesto se řadíme mezi světové velmoci. Stěží byste totiž hledali domácnost, kde kaktus není součástí vybavení interiéru. „Je to proto, že nejsou tolik náročné na pěstování,“ prozradila Blesk.cz kurátorka výstavy Eva Smržová.
„Například současné teploty sukulentům nadmíru vyhovují. Mají rády horka a sucha. Naopak vodu v horkých obdobích nesnáší úplně dobře,“ uvedla kurátorka. Zatímco v létě může několik stovek vzácných sukulentů botanická zahrada představit veřejnosti, v chladných měsících jsou udržované ve sklenících, kde panují konstantní sucha a horka. K vidění jich je na výstavě několik set.
Které stojí za vidění?
„Jsem rád, že i letos se nám podařilo připravit jednu z mých nejoblíbenějších výstav,“ představil letní výstavu na úvod ředitel botanické zahrady v Troji Bohumil Černý. „O to bližší osobně mi je, že letos poprvé obsahuje i jeden z mých vlastních exemplářů sukulentů, který pochází z Madagaskaru.“
Konkrétně se jedná o sukulent Odosicyos bosseri, jenž je jakousi sukulentní variantou nám velice dobře známých okurek. Na první pohled nevypadá nijak vábně. „Má známá jej dokonce kvůli vzhledu přirovnala ke koňskému lejnu,“ dosvědčil redaktorovi ředitel s trochu dotčeným úsměvem.
„Je však nadmíru zajímavá. Dokázala se přizpůsobit suchým přírodním podmínkám, a v zemi, kde je z rostliny větší část, dokáže uchovávat značné množství vody, díky kterému přežívá,“ uvedl ředitel, který si ji pořídil zhruba před šesti lety, ještě než nastoupil do nynější funkce. Z jejího „zemitého“ těla vyráží vzhůru stonky, které mohou dosahovat až délky 10 metrů! Ty plodí jakési varianty okurek. Zeptali jsme se, zda jsou jedlé. „Snad jen v případě nouze, například hladomoru. Chutné totiž nejsou,“ sdělil Černý.
Pozoruhodná je též Carnegia giganthea – kaktus, který je původem z Ameriky, ačkoliv do botanické zahrady přicestoval z Kanárských ostrovů. „Pravděpodobně se jedná jak o nejstarší vystavený sukulent tak možná i o největší svého druhu pěstovaný na našem území,“ přiznala Eva Smržová. Starý by měl být přes 25 let, měřit by měl bez podstavce zhruba 1,40 metru.
Sukulenty na vyhynutí
K vidění je zhruba 200 druhů sukulentních rostlin, které pochází jednak ze sbírek botanické zahrady, zároveň i ze sbírek soukromých sběratelů. Najdou se mezi nimi i takové rarity, které nejsou k vidění ani ve své přirozené domovině.
Léto v botanické zahradě patří sukulentům a kaktusům. David Zima
Například tzv. Brighamie insignis je jedna z nejohroženějších svého druhu. „V přírodě je s velkou pravděpodobností vyhynulá, jelikož byl vyhuben její jediný opylovač, bez něhož se tato rostlina neumí přirozeně rozmnožovat,“ uvedla Smržová. Výstavu zároveň provází i prodejní část, kdy si zájemci budou moci některé, a zrovna ne nikterak nezajímavé kousky, donést i domů. K vidění je v expozici Svět sukulentů, která je nedaleko od severního vstupu do zahrady.
Kaktus: Synonymum pro Mexiko
Záštitu nad výstavou převzala letos velvyslankyně Mexika v české republice, paní Leonora Rueda, která si návštěvu botanické zahrady nemohla vynachválit. Částečně i kvůli počasí. „Je podobné jako u nás v Mexiku,“ svěřila se.
„Ve většině případů, kdy se mluví o Mexiku, se velice často objevují zmínky o kaktusech, ať už to jsou obrazy, fotografie, písně nebo filmy,“ sdělila na zahájení výstavy. „Kaktus je jedním z nejvíce charakteristických znaků Mexika, je dokonce zanesen i do naší vlajky. Jen u nás jich roste zhruba 850 druhů z 2 500, a jsem ráda, že část z nich je k vidění i na této krásné výstavě.“
Kde: Botanická zahrada Praha, Trojská 800/196
Kdy: Do 21. července, denně od 9:00 do 19:00.
Vstupné: Základní 100 Kč, snížené 50 a 45 Kč.
