18°C
Zdrojem původního slangu, který ovšem, jak se zdá, pomalu mizí, byla první generace chovatelů. „Tehdy se ovšem říkalo ošetřovatelů. Tahle generace do zoo přišla začátkem třicátých let se zkušenostmi z jiných zařízení, vystavujících zvířata. Ta ovšem byla většinou německá. Česká chovatelská tradice z té německé vychází a navazuje na ni,“ vysvětluje kurátor chovu plazů Petr Velenský s tím, že řada výrazů pochází právě z němčiny, nebo jsou to více či méně komické odvozeniny německých slov.
Dokázali byste přeložit tyto tři věty?
1. Nalož to zvíře, co je na fraj place. A ať se připraví šubrmuž, ať vše klapne.
2. Dej těm šelmám trimplech a nezapomeň si vzít s sebou samometku, ať tam mají čisto.
3. Vem to do teplejch!
Že si nejste jistí, co by na vás v pražské zoo volali, abyste jako zaměstnanec splnili? Přeložte si ty nejstarší výrazy, které se ještě dodnes drží v pražské zoo a které můžete slyšet z úst nejednoho ošetřovatele.
Šubr – sjíždějící či zašupovací dveře od ubikace či od transportní bedny.
Šubr od transportní bedny za zvířetem zavírá zpravidla nejlehčí člen odchytové čety (stojí na bedně), kterým je šubrmuž (nověji šubrmen). Musí být též zodpovědný a musí mít na mysli riziko, kterého se musí vyvarovat.
šubrkrankhajt – jedná se o úraz způsobený šubrem.
Dalším slovem z němčiny je gitr - pletivový rám, za kterým je možno zvíře ošetřit, nebo mřížový tunel, kterým zvířata procházejí.
Chce-li chovatel vyjádřit, že se zvíře nachází ve výběhu, a nikoli (například) v odchytovém zařízení, řekne, že je na fraj place.
Komickou odvozeninou je pak trimplech – plechová nádoba na pití (nejčastěji či pouze) pro velké šelmy. Obecně (pro všechny druhy, ale spíše menší) již taková miska na vodu má své české vyjádření, kterým je pítko.
I samotné označení profese musí mít, samozřejmě, lidovou podobu. Přestože se dnes o zvířata stará chovatel, sám sebe i své kolegy však nazývá ošošem (ošoš od slova ošetřovatel).
„Ošoši“ se dále dělí na zástup - to je chovatel, který nemá své stálé pracoviště, byť pracuje na plný úvazek a má smlouvu na dobu neurčitou, a na stálé - ti mají své stálé pracoviště. Toto pracoviště se nazývá rajón.
Některá označení mají obecnější platnost, tedy i v zoo se práce či zvířata berou do teplejch (neboli do rukou). A chovatelé kopytníků nejčastěji ze všech nářadí berou „do teplejch“ takzvanou samometku.
Samometka neboli paprsčité hrábě jsou důležitou a kvalitní pomůckou, přesto však zkušení kolegové neopomenou upozornit začátečníky, že samometka rozhodně sama nemete.
Parkos – to je krásné staré slovo, které se běžně nepoužívá, ale v zoo k těm běžným rozhodně patří. Označuje kmen, strom, větve či pařez – prostě přírodní dřevěný materiál, který slouží zvířatům jako přírodní „nábytek“ v expozici či forma úkrytu, tedy jakási ubikace. Zvířena na něm může ležet, přelézat ho, využívat jej jako další rozšířenou plochu podlahy. Může být umístěn na zemi, na stěně nebo třeba přes silné rostliny.
