V Praze žije na ulici podle Centra sociální péče Praha asi dva tisíce lidí bez domova. Ne všichni mají takové štěstí, že je na azylových domech přijmou. Někteří mají partnera, se kterým ho po příchodu na azylový dům rozdělí. Jiní mají psa, se kterým do domu nemohou ani přijít. Jiní mají v sobě větší množství alkoholu, které se netoleruje. Řada z nich pak končí na ulici se spacákem a karimatkou v tašce, které si rozkládají na chodnících, kde se snaží přečkat chladné listopadové noci.
Po dvou letech zpět
Jaké to je, octnout se v naprosté beznaději, si mohli Pražané zažít zprostředkovaně i na vlastní kůži. Akce Noc venku vznikla v Ostravě. Postupně ji převzalo několik desítek měst po celé republice, včetně Prahy. Tento rok Noc venku pořádá 17 měst. V minulosti akci pořádala Armády spásy. Letos však byla pod taktovkou iniciativy Bezdomovci, lidé jako my, která už podruhé v řadě přinesla propracovanější program, který cílil zejména na bližší poznání bezdomoveckého světa.
„Loni to však bylo poprvé, co akce v Praze neproběhla. Naší iniciativě to přišlo škoda, že právě v Praze tato akce bude chybět. Rozhodli jsme se tedy spojit sociální pracovníky z různých organizací a dobrovolníky z dalších iniciativ pomáhajícím lidem bez domova a pod hlavičkou Bezdomovci, lidé jako my a Architekty bez hranic, jsme si řekli, že zkusíme pojmout tuto akci v Praze trochu jinak,“ svěřil Jakub Marek z iniciativy Bezdomovci, lidé jako my.
Akce odstartovala v podvečerních hodinách ve Skautském institutu, který se proměnil v živý dům plný usměvavých lidí, kteří debatovali o sociálních tématech. Kromě kulturního programu, který nabídl výstavy a koncerty, bylo možné zažít i dvouhodinovou diskuzi s průvodci z Pragulicu, kteří dlouhodobě bojovali s cestou ze samotného dna. Teď však seděli před obecenstvem, které hltalo jejich životní zkušenosti, za které se jim dostalo uznání. „Říká se, že nás od ulice dělí dva platy. Nechápu lidi, kteří bezdomovce odsuzují. Bez střechy nad hlavou můžete skončit všichni, ani nevíme jak,“ hodnotila po večerním sezení s lidmi bez domova Pražanka Andrea.
Hlavní myšlenkou akce tak byla solidarita a zjištění, že vše není tak černé a bílé a že cesta na ulici vede někdy tak lehce a velmi obtížně vzhůru. „Nejdůležitější je prvního půl roku. Pak už se z ulice dostává velmi těžko,“ svěřil Jaroslav (52), který se odrazil ode dna už třikrát.
Jaké mýty o bezdomovcích panují nejvíce?
1. Bezdomovci jsou líní a nepracují.
„Jen minimum lidí bez domova čerpá sociální dávky, a to zejména v rámci dávek v hmotné nouzi. Procento těchto lidí, kteří čerpají tímto způsobem finanční pomoc od státu, se pohybuje maximálně do 25% lidí bez domova. Jedná se odhad z terénní práce. Další pak čerpají materiální a sociální pomoc od poskytovatelů sociálních služeb,“ sděluje Aleš Strnad z iniciativy Bezdomovci, lidé jako my. Lidé z ulice tak nejčastěji fárají (vybírání popelnic), což časově vyjde i jako běžná práce. Ulovené kousky z kontejnerů pak prodají do bazarů nebo do antikvariátů.
2. Bezdomovci jsou na ulici dobrovolně
Většinová společnost stále přistupuje k lidem bez domova tak, že si za pád na dno mohou sami, jelikož se jim nechtělo na sobě pracovat a rozhodli se nic nedělat. Tak to ale většinou není. Mezi lidmi na ulici potkáte většinou vyhořelé nešťastné osoby, které zlomila nepříjemná životní událost, na kterou byli sami a nedokázali ji bez pomoci druhých vyřešit.
3. Bezdomovci jsou kriminálníci
„Protože mezi lidmi bez domova nacházíme poměrně vysoké procento propuštěných vězňů, může tato skutečnost vést k domněnce, že je kriminálník,“ vysvětluje Ivana Davidová z iniciativy. Zároveň upozorňuje, že oněch skupinek vysedávajících bezdomovců pokřikujících na lidi kolem a čekajících na almužnu je jen mizivé množství, které je však nejvíce vidět a slyšet.
4. Bezdomovci jsou hloupí a neschopní
Předpoklad, že se jedná o hloupé jedince, je nesprávný. Dle průzkumů z roku 2007 a 2010 se potvrdilo, že ze sta dotázaných má 73 respondentů ukončené vyšší vzdělání než základní. Mezi lidmi na ulici objevíte i vysokoškoláky, kteří měli úspěšnou kariéru. Zároveň i ty, které život srazil na kolena už v dospívání.
5. Bezdomovci jsou jen alkoholici
„Z dlouholeté praxe jednoznačně vyplývá, že alkohol nebývá výhradním spouštěčem, který dostane člověka na ulici. Během svého profesního života jsem narazil na sotva čtyři případy, u kterých bych něco takového mohl bezostyšně tvrdit,“ prozrazuje Jakub Dutka. Alkohol většinou bývá jen jedním z mnoha problémů, které se člověku nakupily a přivedly jej na dno. Jen mizivé množství lidí, co právě spadnou na ulici, jsou notorickými alkoholiky.
