Na počátku své kariéry měl Benda velké štěstí. Dostal se totiž do ateliéru mistrů sochařů Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Stal se tak jedním z posledních žáků, které české legendy vyučovaly. Jejich práce na něj měla pak celoživotní vliv.
Podle příbuzné Ivany Bendové tvořil zejména ženské akty a za některá díla získal i mezinárodní ocenění: „Nádherné plastiky Deméter a Božena byly oceněné zlatou a také stříbrnou medailí na dekorativní výstavě v Paříži v roce 1925,“ prozradila Bendová.
Monumentální sochy z činžáku
Dědu si přišel připomenout i vnuk Břetislav Benda: „Dědeček mi byl vzorem ve své píli, pracovitosti, vytrvalosti. Jeho pracovní den bych přirovnal k továrnímu režimu. V osm hodin už byl v ateliéru a končil večer. Díky tomu toho udělal tolik,“ vzpomínal na sochaře.
Ateliér si nechal Břetislav Benda postavit v ulici Cukrovarnické v Praze 6 a je tam i podnes. Vždy tomu tak prý nebývalo: „Malíř Václav Špála mu poradil, ať si koupí pozemek na Ořechovce, kde měl později ateliér. Potřeboval místo, kde by mohl dělat velké sochy kvůli nosnosti. Dřív totiž bydlel v pátém patře činžovního baráku. Tam se prohýbala podlaha,“ říká vnuk.
Benešova busta za dvě hodiny
Do Bendova ateliéru často mířili vzácní hosté. Znal se se Seifertem, Holanem, Scheinpflugovou a taky s mnoha malíři. Za svou práci toho prý často nežádal mnoho: „Jako honorář dostal od spisovatele knížku, od malíře obrázek a od herečky pusu,“ směje se šibalsky Benda.
K největším osobnostem, jimž Benda vytvořil busty, patřili Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. S prvním prezidentem strávil čtrnáct dní v Lánech, kde se z nich stali přátelé. Druhá hlava státu si zase nechala v kritickém roce 1938 udělat bustu: „Ve stejné době připravoval pro mistrovství světa v ledním hokeji, které bylo poprvé v Československu, plastiku hokejisty Malečka. Což byl jeden z nejvýznamnějších našich hokejistů té doby. Plastika sloužila jako jeden z pohárů pro vítěze. Maleček Bendovi oznámil, že má na mistra jen patnáct minut. A on mu odpověděl, že tu teď byl prezident Beneš a měl dvě hodiny mezi zasedáními vlády. Nakonec tam Maleček zůstal dvě hodiny,“ vypráví anekdotu Michal Burian z Vojenského historického ústavu.
S vojáky měl přitom Benda mnoho společného. V první světové válce byl ošklivě poraněný. Kulomet mu prostřelil obě ruce, což sochaři do konce života ztížilo práci. Ve dvacátých letech byl klíčovým dodavatelem pro Československou armádu. Na svědomí má sochařskou výzdobu armádních budov, kupříkladu sochy čtyř vojáků v průčelí Ministerstva obrany v ulici Československé armády. Na současné výstavě jsou pak vidění dosud nikdy nevystavované sochy z depozitáře Vojenského muzea. Podobných klenotů mají vojáci uschovaných prý ještě desítky.
