Botič měl přezdívku: Říkalo se mu Vinný potok a byl stejně známý jako Vltava

Potok Botič pramení nedaleko Četěnic a protéká přes Křeslice, Hostivař, Záběhlice, Michli, Nusle a Vršovice a pod Vyšehradem se vlévá do Vltavy. Dříve se mu ale říkalo Vinný potok, a to buď kvůli rozlehlým vinicím, které se v jeho povodí nacházely, nebo podle dávné pověsti.

Chudý vršovický sedlák, který pracoval v nuselském mlýně, neměl o Vánocích ani trochu mouky. Poprosil tam místní mládence, aby mu mouku namleli. Těm se nejprve nechtělo a nadávali, že musí na sváteční den do práce, nakonec ale polevili a sedlákovi řekli, aby si pro mouku přišel po štědrovečerní večeři.

Místo vody víno

I když to na sedláka bylo pozdě, tak se s tím musel smířit, aby vůbec nějakou mouku dostal. Mladíci ale otáleli a po celou dobu si u mlýna vykládali historky, u nichž popíjeli. „Posilňovali se ale tak silně, že když sedlák přijel, nespustili ještě ani mlýnské kolo. Dali se tedy nakvap do práce a sedlák jim pomáhal. Táhlo už skoro k půlnoci, když se s nimi loučil,“ popisuje v knize Nové pražské pověsti Václav Cibula.

Z moučného prachu dostal ale muž žízeň, a tak se rozhodl, že se napije z nedalekého Botiče. Když se sklonil nad vodu a nabral ji do dlaní, na jazyku ucítil zvláštní chuť. Nemohl uvěřit, ale cítil čisté sladké víno. Napil se tedy znovu a rozběhl se zpět do mlýna.

Celý udýchaný mladíkům vyprávěl, co se právě stalo. Ti mu ale nevěřili a smáli se mu. Až když na ně dýchnul, rozběhli se k potoku všichni společně. Ochutnali a ihned nabírali plné soudky, aby je naplnili potočním vínem.

Sedlák si v ranních hodinách na cestě domů prozpěvoval a táhl s sebou plné sudy. Druhý den se zpráva rozkřikla a lidé se začali sbíhat k Botiči jak pomatení. „Nabírali víno do dlaní i džbánů. Jak se ale blížilo poledne, tím víc vůně slábla. Až přesně ve 12 hodin tekla už zase jen potokem čistá voda,“ vysvětlil spisovatel.

Proto se Botiči začalo říkat Vinný potok, a to jméno mu zůstalo hodně dlouho, dnes se tak označuje už jen levý přítok potůčku u Průhonic. „Můžeme se jen domýšlet, jak to tenkrát vůbec bylo. Vždyť na obou březích bývalo mnoho vinic a vinných sklípků. Kdo ví, z kterého sudu pramenil ten lahodný mok,“ uzavřel Václav Cibula.

Podívejte se, jak se při povodních Botič vylil z koryta: