Hodiny ukazovaly pár minut po půl jedenácté, když Věra Urieová nastoupila v osudný večer 25. října 1974 s kolegyní Janou do tramvaje číslo 17. Obě právě odehrály představení Dalibor a těšily se domů do postele. Jana vystoupila v Bráníku o zastávku dříve než Věra. Později detektivům řekla, že se jí Věra svěřila, že na ni na zastávce bude čekat její druh Zdeněk, aby ji odvezl domů autem. Byl tam, nebo ne? To není dodnes jasné. Druhý den Věra nepřišla na odpolední představení, což se spolehlivé profesionálce vůbec nepodobalo. Zdeněk vypověděl, že Věra sice přišla domů, ale záhy jí zavolali »nějací Rakušané« a ona časně ráno vyrazila za nimi. Od té chvíle ji nikdo neviděl a nenašlo se ani její tělo…
Politická kauza
Případ vyvolal doslova explozi šeptandy a opředla ho řada legend. Některé z nich se dostaly dokonce i ke členům tehdejší mordparty. „Můj podřízený pocházel ze západu Čech a chodil občas na pivo s chlapíkem z Manětína, který byl zednický mistr a pracoval na rekonstrukci Národního divadla. Ten mu přísahal, že tam rozebrali obložení sauny a že v něm byla mrtvola. Prý museli podepsat mlčenlivost,“ vzpomíná Pavel Kroulík (84), který v sedmdesátých letech minulého století šéfoval oddělení vyšetřujícímu v Praze vraždy.
Fáma eminentně zajímala i oficiální místa. „Volali mi tehdy i z městské prokuratury, zda něco takového vyšetřujeme. Odpověděl jsem jim, že ne, že je to jen nějaká šeptanda, ale reálné poznatky k tomu nemáme.“ Prokuraturu však zřejmě fáma nezajímala proto, že by nebohá Věra Urieová skutečně spočívala zazděná ve zlaté kapličce. Šlo o politiku. Součástí historky, která se rychle šířila Prahou, totiž bylo, že měla zemřít během večírku Lubomíra Štrougala a komunistických potentátů. Normalizační prokurátory proto zajímalo, kdo ji šíří.
Emigrovala do Rakouska? Sotva…
Věřin partner Zdeněk naznačoval, že emigrovala do Rakouska. Bylo by to příhodné vysvětlení. Ale nepříliš reálné. Pěvkyně sice měla v Rakousku bratra, který tam žil od komunistického převratu v roce 1948. Jenže ten zemřel tři roky před Věřiným zmizením.
Vila, pozemky, tuzexové konto
Pohřešovaná žena byla na svou dobu mimořádně zámožná. Po bratrovi zdědila slušnou sumu v západní tvrdé měně, jak se tehdy říkalo. Navíc si i ona sama na zahraničních angažmá obstojně vydělala. Spolu se svým partnerem stavěla v pražské luxusní čtvrti Hodkovičky dvougenerační vilu. V roce 1986 byla úředně prohlášena za mrtvou a všechen její majetek připadl Zdeňkovi, který si do domu už relativně brzy po Věřině zmizení nastěhoval novou partnerku, s níž se znal již v době, kdy žil s Věrou.
Klíčová záhada
Jednou z největších nejasností v případu jsou speciální klíče. Věra si přivezla z Itálie neobvyklý zámek ke vchodovým dveřím vily. Existovaly od něj jen dva bezpečnostní klíče, které v Československu neuměl nikdo jen tak zkopírovat. Přesto i po zmizení Věry disponoval Zdeněk oběma klíči. Jeden z nich by se přitom měl logicky ztratit i s Věrou…
