Táta Petr (†69), vyhrál konkurs na varhaníka v kostele Nanebevzetí Panny Marie a spolu se manželkou (†100) přišli v roce 1935 do Přeštic z Bechyně.
„Za rok jsem se narodil. Když mi bylo šest let, tak jsem začal dělat v kostele ministranta. Maminka byla sólová altistka a zpívala v kostelním sboru. Táta hrál na varhany a navíc jsme bydleli naproti kostelu,“ vzpomínal pan Petr.
Vystřídal tátu
Hudební nadání po rodičích se u něj projevilo brzy. „V osmi letech jsem hrál na housle a začal jsem zkoušet i varhany. Když mi bylo třináct, tak už jsem za tátu při mších zaskakoval. Pak to bylo stále častěji, až jsem hrál na varhany už jen já,“ svěřil se varhaník.
Petr Blažek (90) z Přeštic hraje na varhany více než 75 let. Zbyněk Schnapka
Skončit nehodláHra ho moc bavila a stále se zdokonaloval. „Po škole jsem rychle vyběhl na kůr a dvě hodiny jsem trénoval. To bylo tak třikrát do týdne. Pak, už jako dospělý, jsem chodil celý život hrát vždy na dvě až tři hodiny jednou za dva týdny. Teď už je to ale méně,“ řekl pan Petr.
I nadále v kostele hraje při mších, svatbách a dělá i doprovod sólistům či sborům, kteří zde vystupují. Čiperný senior nemá v plánu skončit.
Fyzicky náročné
Hraní na varhany je pořádný zápřah na prsty. „Jsou to mechanické varhany. Když mačkáte klávesy, tak jdou ztuha. Síla se z kláves přenáší táhly k píšťalám. Takže při vyšší rychlosti hraní je to obtížné. To bych řekl, že je pro mě při hře na varhany nejtěžší,“ prozradil pan Petr.
Čiperný varhaník má nejraději swingovou hudbu, kterou dříve hrál na saxofon v orchestrech. „Ta se na varhany ale hrát nedá. Nejraději tak hraji dvě díla mého táty, která složil. Těmi jsou Půlnoční mše a skladba k Oslavě 1100. výročí příchodu Cyrila a Metoděje,“ uvedl.
Na kůr je to 40 schodů, vysokých 18 cm. Za týden po nich stoupal Petr Blažek v průměru 4x týdně. Za 77 let je to jako by 12x vystoupal na nejvyšší horu svět Mount Everest (8 848 m).
