Do poslední chvíle čilá seniorka měla na dlouhověkost recept. „Úsměv, ten nic nestojí, a přitom má takovou moc. Je zbytečné rozčilovat se na věci, které nemohu ovlivnit,“ prozradila paní Vlasta gratulantům při 104. narozeninách loni v říjnu. Dodala, že nikdy nekouřila a neholdovala alkoholu.
Mladá chůva
Vzpomínka na malého Káju, jak Mistrovi familiérně říkala, ji provázela do posledních chvil. Však jej se svojí kamarádkou, jeho tetou Annou, vozila po Plzni v kočárku.
„Bydleli jsme na Petrohradě, stejně jako Gottovi rodiče. Ti žili v domě naproti nám. O pár let starší Andula se u nás učila švadlenou. Káju, kterému byl tehdy necelý rok, musela dvakrát týdně hlídat a pokaždé s ním přišla k nám,“ vzpomínala paní Vlasta. Společně pak obě mladé slečny vyrážely i s malým Gottem do parku u papírny na Slovanech.
Prosila za jeho uzdravení
Hlídat malého Káju se jí tehdy líbilo. „S Andulou jsme se u kočárku natřásaly a provokovaly jsme okolí tím, že Kája je naše dítě. Na mladé holky s dítětem tenkrát všichni koukali přes prsty a nás moc bavilo je tím dráždit,“ řekla paní Vlasta.
Když byl Karel Gott už vážně nemocný, Vlasta prosila za jeho uzdravení. „Modlila jsem se k panence Marii, kterou mám nad postelí, za jeho uzdravení,“ uvedla tehdy. Teď už jsou v nebi spolu.
Úsměvná vzpomínka
Paní Vlasta dávala k lepšímu příhodu s Mistrem jako miminkem. Tehdy jim začal v kočárku splakat, až se zajíkal. „Lidi se po nás otáčeli, my se červenaly, protože si všichni okolo mysleli, že hošíka týráme. Utíkaly jsme s ním zpět domů. Tady se zjistilo, proč tak řval. Byl pokakaný až za ušima. Vůbec se nedivím, že se tak vztekal,“ popisovala Vlasta.
VIDEO: Nová kniha o Gottovi: Rok poté na něj vzpomínají další přátelé!
