7°C
Parník vypnul motor a naklání se. Zvědavci se nahrnuli na stranu, kde se zjevila pohádková bytost. „Já jsem vodník z Malovic, dušiček chci co nejvíc, brekeke,“ volá k lodi vodník.
Vojenské maskáče
Když parník zmizí, vodník svléká hábit a nadpřirozená bytost se mění zpět ve Zdeňka Srba (65). „Vše začalo náhodou, když v roce 1969 tchán koupil ve výprodeji vojenský maskovací oděv. Měly z něj být tehdy nedostatkové montérky,“ vzpomínal současný „hlavní“ vodník.
Záhy se ale ukázalo, že člověk navlečený do mundůru působí na ostatní jako zjevení. Pak už jen stačilo z mola párkrát zamávat na parník, a z pracovního oděvu se rázem stal vodnický.
Čtyři generace vodníků
Zdeněk Srb postupně převzal vodničinu od tchána, začátkem 90. let se přidal i jeho tehdy desetiletý syn Martin (39).
„Začínáme v červnu, s provozem parníku, a končíme v září. Většinou se vodník zjevuje odpoledne, ale pokud víme, že loď veze třeba zájezd, objeví se nadpřirozená bytost i dopoledne,“ popsal Martin Srb. Vodnické řemeslo už zkouší i jeho dcera Štěpánka (8) a neteř Lucinka (4).
VIDEO: Hracholuský vodník.
