Barča a Julča, jak chovatelé neoficiálně mláďatům říkají, jsou až do zhruba čtyř měsíců věku plně závislá na svých matkách. Samec, pětiletý Tonda, tak musel kvůli bezpečnosti jehňat opustit společný výběh a žije odděleně.
Aljašské ovce mohou někomu připomínat spíš kozy než ovce. Jsou podobné muflonům, jen mají čistě bílou hustou srst, která teď z dospělých zvířat líná po chuchvalcích. V Plzni se za posledních deset let narodilo deset mláďat, ne všechna se ale podařilo odchovat.
Přísná hygiena
Oproti druhům z teplejších nebo mírných oblastí jsou aljašské ovce velmi citlivé na parazity, kteří se mohou vyskytovat v jejich trusu. Ve volné přírodě by se kvůli přesunům za potravou se svým trusem téměř nesetkaly, v zajetí ale musejí chovatelé uklízet trus z jejich expozic i několikrát denně.
„Mláďata máme raději na betonu, který se lépe dezinfikuje, než je pustíme do výběhu,“ řekla kurátorka chovu kopytníků Miroslava Palacká.
Loví je kvůli rohům
Dřív byly aljašské ovce na vysokohorských svazích arktických a subarktických oblastí Severní Ameriky relativně běžným druhem.
„Momentálně už se jejich populace začíná ztenčovat nezřízeným lovem,“ uvedla Palacká. Podobně jako například mufloni mají totiž i samci aljašských ovcí impozantní zahnuté rohy, které jsou pro mnohé lovce ceněnou trofejí.
VIDEO: Nový přírůstek v plzeňské zoo: Párek mamb zelených.
