Zpracovat tolik hlávek na kvašení není žádná legrace. Za struhadlem se činil syn Radek (56), zatímco maminka Danuše (76) připravovala ingredience. „Vinné listy přijdou dolů do soudku a po bocích, ať to má styl. A samozřejmě kmín, sůl, česnek, kopr a cibule. Bez toho by to nebylo ono,“ říká paní Danuše.
Nebát se cibule
„Nakrouhané zelí promícháme s připravenými ingrediencemi a necháme uležet. Už ve vaně pustí spoustu vody. Někteří mají z cibule obavy, ale my máme vyzkoušené, že se díky mléčnému kvašení nezkazí,“ vysvětlil pan Radek, který hmotu z vany tlačil do soudku.
„Když jsme ještě mívali dřevěný, ušlapávalo se nohou. Porcelánový by mohl prasknout,“ dodal.
Nahoru přijdou dřevěné desky, těžké kameny a do žlábku po obvodu soudku převařená voda, aby se dovnitř nedostal vzduch. „Ta nesmí vyschnout, jinak by se nám místo kysaného zelí povedl vědecký pokus,“ směje se paní Danuše.
Do roka je všechno zelí pryč. „Nedávno jsem vyndávala poslední zbyteček. Jíme ho rádi jen tak syrové, nebo do něj přidáme mrkev, trochu cukru a pokapeme olivovým olejem. Nikdo v rodině nemá cukrovku,“ pochlubila se.
Místo soudku zavařovačky
I když prvních čtrnáct dnů může být soudek se zelím při pokojové teplotě, pak musí putovat do chladu sklepa nebo komory. V teple by brzo začal zapáchat. Zatímco Labojovi mají výhodu, že bydlí v rodinném domku, lidé z paneláků musí na domácí kysané zelí plné vitamínů a probiotik trochu jinak.
„Nachystám si ho úplně stejně, ale netlačím ho do soudku, nýbrž do zavařovaček. Naplním je tak do dvou třetin a zbytek doliju vymačkanou šťávou. Pak dám sklenice do lednice. Za sedm dní už se dá jíst,“ popsala Eva Gibiecová z Frýdku-Místku.
„Konzistence je trochu jiná, ale chuť i zdravotní benefit stejný. A podobně se dá nechat kvasit i jiná zelenina – třeba mrkev, květák nebo ředkvičky. Fantazii se meze nekladou,“ poradila.
VIDEO: Domácí kysané zelí.
Domácí kysané zelí Videohub/recepty
