O zápalu prý neměla ani potuchy. Nastoupil plíživě v době, kdy uklízela v Městském domě kultury a při tom vychovávala jako samoživitelka dcerku Emilku (10). „Proto jsem se ani nijak neléčila, bylo to pouze jako nějaké nachlazení,“ říká Martina Botková.
Následně však zkolabovala a skončila na přístrojích na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. „Úplně jsem odpadla, byla jsem mimo sebe. K zápalu přišla otrava krve a přidal se nějaký agresivní bacil. Měsíc jsem byla v umělém spánku v ohrožení života, a ani mi nedávali skoro žádnou šanci,“ uvedla Botková.
Slabé srdce a jen jedna plíce
Když se probudila, zjistila, že nemá nohy, které jí museli kvůli infekci amputovat. „A nejen to. Dýchám jenom jednou plící a mám slabé srdíčko. Mám přetrvávající orgánovou dysfunkci, můj stav je nadále dosti závažný,“ vypočetla.
Přesto se díky své nezlomné vůli postavila brzy na protézy a naučila se chodit s berlemi. „Učím se žít bez nožek, moc se snažím, abych se vyrovnala těm okolo mě. Často se zatnutými zuby, ale díky rodině a dobrým lidem okolo dál žiji,“ vyznala se.
Od státu s almužnou
Martina Botková má odpracováno 23 let, přesto nemá nárok od státu téměř na nic. Pobírá pouze důchod ve výši 5 204 korun měsíčně. K důchodu pobírá tisícový příspěvek na dítě. Se vším jí tak pomáhá její maminka a sestra. Jen nájem činí 4 500 korun. Každou korunu několikrát obrací, než ji dá za jídlo, oblečení a další potřeby pro sebe a Emilku.
Pomoci se jí dostalo od karvinských farníků, kteří jí věnovali 83 tisíc z charitativního prodeje vánočních ozdob.
„Samozřejmě jsem se ze začátku hroutila, vždyť já jsem na Emilku sama, takže jsem nevěděla, kde se teď našetří na nájem a živobytí, žádnou rezervu či příslib příjmu jsem neměla, ani nemám. Nezlomila jsem se, chci tu pro dcerku být dál,“ řekla Martina.
Potíže se dávkama
I když Martina Botková požádala na úřadu práce o příspěvek na bydlení, nájem musí pravidelně hradit do 20. dne v měsíci. „Takže si musíte napůjčovat a být vděčná všude jen proto, že vám posílají dávky až s tříměsíčním zpožděním. Nikoho to nezajímá, že můžete skončit s dítětem klidně pod mostem, je to taková bezmoc,“ smutně vysvětluje Martina.
Rozhodně se ale nevzdává a ráda by pracovala. Kvůli hendikepu ale potřebuje zaměstnání, které může vykonávat v sedě. Nyní je evidována na úřadu práce.
Zároveň potřebuje být i maminkou pro svou Emilku. I když na tom nikdy nebyly finančně dobře, rády vždy spolu chodily bruslit, chodily po horách, a baví je společenské akce a mají aktivní život. A i když teď počítají každou korunu víc, než kdy jindy, jezdit a chodit plánují dál.
VIDEO: Lékaři ve FN Ostrava přišili při osmihodinové operaci amputovaný prst malému chlapci (6).
