12°C
„Táta měl včelstvo vždy, co pamatuji. Když zemřel v roce 1969, stál jsem před rozhodnutím, zda zrušit či převzít tuto jeho ušlechtilou zálibu,“ říká František Wolf. rozhodl se, že bude pokračovat. Nyní má medu z celkem 20 včelstev pro svou rodinu, o část se dělí se známými.
„Dříve jsem to dělal při zaměstnání, teď už čistě pro radost. Když mi to vynese nějakou korunu, vkládám to vše do sbírky s včelí mincí, vlaječek, plaket, knih, vkladních knížek, odznaků nálepek na sirky,“ chlubí se třicet let starou sbírkou někdejší »cifršpión«, tedy účtař a plánovač.
Raritní kousky
Exponáty shání po rodině, kamarádech, po bleších trzích i na internetu. „Ohlížet se musí člověk na rodinu. Nejde vzít penzi a celou ji rozfofrovat třeba za mince, které ještě nemám a chtěl bych je,“ usmívá se Wolf.
Raritním kouskem ze sbírky je medaile z roku 1934 s věnováním: „slovutnému p. doc. dr. a inž. Antonovi Schönfeldovi na znak hlbokej úcty Kraj. Ústr. Spolk. Včel. na Slovensku.“
František Wolf ji koupil od pozůstalých, a existuje pouze jedna jediná na světě. Nejstarším předmětem, který má ve své sbírce, je včelařský kalendář z roku 1899.
Pilné a spořivé
„Z včelek jsem si vždy bral příklad, z jejich pilnosti a spořivosti. Včela si vezme vždy jen to, co k životu nutně potřebuje. Nemamoní na delší období. To, co nashromažďuje, proměňuje na med. S tím musí ale vydržet celou zimu,“ upozorňuje Wolf.
„Musí se kolem toho lítat, je s tím hodně práce, ale radosti taky. Ony ty včely mezi sebou spolupracují. Mají jasně rozdělené úkoly od vylíhnutí. Čistí buňku, produkují vosk, podílí se na úpravě plástů a krmí larvičky před proměnou na včelu,“ popisuje.
VIDEO: Včelaří se i ve vězení.
