29°C
V Ostravě vaše kariéra začínala a dařilo se vám i teď. Stala jste se českou vicemistryní.
„No, žasla jsem sama nad sebou. Byla jsem tady na turnaji po 32 letech. Potkala jsem pana Ladislava Dobrovolského, který byl ředitelem turnaje, když jsem tu hrála jako šestnáctiletá. Tehdy jsem byla první. Oživilo mi to vzpomínky.“
Přibližte tehdejší úspěchy.
„Po ostravském turnaji jsem byla třetí na světě v kategorii do 18 let, získala 5. místo na mistrovství Evropy, 3. místo na mistrovství světa do 18 let, 5. místo na mistrovství světa do 16 let. V roce 1993 jsem získala titul Mezinárodní mistryně.“
Měla jste nakročeno stát se profesionální šachistkou, co se stalo?
„Já měla problémy s odreagováním a relaxací. Turnaje prožívám a málo spím. Tak to bylo i nyní. Každý den se budím v šest a v noci třeba i ve dvě nemůžu usnout. Stalo se mi to i na šachové olympiádě v Moskvě v roce 1993. To jsem neusnula ani na minutu.“
Stálo vás to dobrý výsledek?
„Náš tým mohl být desátý, stálo to na mně. Měla jsem dva pěšce navíc s Francouzkou, ale nakonec to byla jen remíza. Chyběl nám pak ten půlbod. Jen kvůli tomu, že jsem v noci nespala. Chodila jsem po chodbách hotelu, dělala jsem hvězdy, moje hlava pracovala ostošest. Nevěděla jsem, co s tím.“
Co se dělo po návratu?
„Po příjezdu domů jsem dostala angínu. Z toho vypětí. Říkala jsem si, že ten vrcholový šach asi není pro mé zdraví dobrý.“
Takže je za tím stres?
„Nejen to. Po olympiádě jsem se dostala na mezipásmový turnaj žen do Indonésie. Měl být vrcholem mé kariéry. Po úspěšném začátku na mě ale ve volném dnu přišly střevní problémy, celý den jsem ležela na pokoji a zvracela. Nejspíše otrava jídlem. Vyřídilo mě to tak, že už jsem se nedokázala dostat do formy. A to vadilo mému trenérovi.“
Kdo vás trénoval?
„Evžen Gonsior. Velké jméno, je v šachové Síni slávy.“
Co se mezi vámi přihodilo?
„On to na tom turnaji nějak neunesl. Sepsul mě, říkal ošklivé věci. Do odletu zbývaly tři dny. Zatímco já si užívala Indonésii, o trenérovi jsem neměla žádné zprávy. Úplně jsme se tam rozešli. To bylo v roce 1993. Po takovém zážitku jsem si řekla, že nechci být profesionální šachistkou.“
Zmínila jste, že jste si Indonésii užívala...
„Ano, ale musím i říct, jak si během turnaje Indonésie užívala mě, to nejde zapomenout. Oni kvůli mně zavřeli hotel. Pořád mi někdo volal, sotva jsem vyšla na ulici, všichni mi mávali. Když jsem dohrála a šla k výtahu, celý sál se zvedl a šel za mnou. Syn organizátorky si mě chtěl vzít za ženu. Když se se mnou fotili, tak mi nějaký Tony dal ruku na zadek a pak mi volal každý den na pokoj. Taky jsem tam vyhrála miss turnaje. Dali mi korunku, oblékli mě do indonéských šatů. No úplně bláznivé. Vzpomínkami na to se odreagovávám.“
A přesto jste se vrátila rozladěná?
„To kvůli té rozepři. I pozornost upřená na mě trenérovi vadila. Vyčítal mi, že se cítím jako hvězda, ale přitom mě před tím nijak nechránil. Bylo mi to líto.“
Takže jste vrcholovému šachu dala mat?
„Ještě jsem párkrát došla na trénink, ale pak jsem začala studovat pedagogiku. Ve 20 jsem vyhrála velmistrovský turnaj v Německu, kam jsem vlastně jela, abych si zlepšila němčinu. Naši mi k narozeninám dali 20 růží, já jim poděkovala a řekla, že přestávám hrát šachy.“
Ale nepřestala, že?
„Nakonec ne, ale jezdila jsem na turnaje jen do Německa. U nás jsem se odstřihla od reprezentace i turnajů. Jeden rok jsem ale nehrála vůbec, když skončil můj klub v Drážďanech. Na studia jsem přešla do Prahy a tam nikdo nevěděl, že jsem kdy hrála.“
Tehdy jste potkala manžela?
„Pořádala jsem šachové večery. Vláďa (v Praze studoval žurnalistiku – pozn. red.) tam chodil za kamarády. No a jednou si přišel zahrát. Tvrdí, že o mně věděl už z dřívějška, že to není tak, že by mě viděl poprvé až při šachovém večeru.“
Jak to bylo po studiích?
„Bylo mi nějakých 25 a já učila malotřídku v Řepíně. Práce mě až tak nenaplňovala, něco mi chybělo. Tak jsem založila šachovýkroužek. No a později jsem vymyslela i výukovou metodu Figurková školička.“
S tou jste prožila velký úspěch, ale i pád...
„Zpočátku to byl velký boom, psalo se o ní a mluvilo, zase jsem byla slavná (směje se). Pak ale přišlo období, na které vzpomínám hodně nerada. Neměla jsem štěstí na spolupracovníky a začalo desetileté období soudů kvůli údajné mojí způsobené škodě. Nakonec jsem soud vyhrála, autorská práva jsou naše, smím užívat metodiku i název. Projekt ale momentálně stojí na místě.“
Hrajete v Německu stále?
„Ano. Ráda cestuji, je tohezké. Ten pocit, že se prostě seberu a odjedu. Jezdili jsme i s dětmi celá rodina.“
Jdou vaše děti ve vašich šlépějích? Co dělají?
„Nejstarší Majda studuje v Londýně, dělá mezinárodní vztahy a teritoriální studia. Taky si vydělává modelingem. Mladší Karolínka bude studovat módní design nebo krajinnou architekturu. Starší z kluků, Vašík, studuje gymnázium a hraje na saxofon. No a nejmladší Vládík je naše zlatíčko. Zbožňuje vlaky. Starší děti šachy hrají, ale nijak zapáleně.“
Přijela za vámi rodina do Ostravy fandit?
„Spíše koukali na online výsledky, ale Vašík mi volal, jak se mi vede. Mohla jsem se vypovídat ze všech emocí, zážitků, že jsem se zase potkala se spoustou lidí, známých. Opět jsem to silně prožívala.“
Co je Figurková školička?
Jde o originální výukovou metodu na rozvoj dětského intelektu. Je určená pro ratolesti od 3 do 8 let. Malého génia inspiruje a průměrné dítě rozvine. Děti plní různé úkoly, které vycházejí ze šachovnice a pohybu figur. Šachy se přitom neučí. K metodě vyšly dvě knihy, na kterých spolupracovali speciální pedagogové i psychologové.
Píše o ní manžel
Martina Kořenová je šachová mistryně a pedagožka, manželka moderátora a lokálního politika Vladimíra Kořena (50). Mají spolu čtyři děti, Magdalenu (22), Karolínu (20), Václava (15) a Vladimíra (3). V první polovině 90. let byla oporou naší reprezentace. Od šachové federace FIDE obdržela titul Mezinárodní mistryně (WIM). Je autorkou originální výukové metody Figurková školička. Její osudy částečně mapuje i její manžel v povídkové knize Řeka zázraků.
VIDEO: Blesk Podcast: Dostihy a sázky jsou otřesné, říká znalec deskovek.
Blesk Podcast: Dostihy a sázky jsou otřesné, říká znalec deskovek Jiří Marek
