18°C
Pavel Přílepek je manažerem značkařů a jedním ze členů vedení Klubu českých turistů (KČT). „Začínal jsem se značením před víc než 30 lety,“ říká s úsměvem muž, který je tři roky značkovacím profíkem.
Mezi základní úkoly patří obnova tras. „Beru barvy, štětce a šablonu, podle které maluji. Žádný sprej,“ říká se. Rodák ze středočeského Tábora je srdcařem, stará se v terénu o Táborsko i širší okolí.
Občas vyjede i do vzdálených regionů, jako třeba před pár dny do Slezských Beskyd, kde bylo nutno přetrasovat jednu stezku kvůli neschůdnému terénu. „Kilometry ani hodiny v terénu už nepočítám,“ směje se značkař.
Úředničí nerad
Pobyt v přírodě Pavla Přílepka naplňuje. „Náročnost terénu už nevnímám. Při malování chodívám dva až tři kilometry přes hodinu, jsem popíchaný od kopřiv, větví stromů či pokousaný od hmyzu či mravenců. Ale užívám si to,“ podotkl s tím, že méně oblíbenou součástí práce je úředničina.
Obnovit turistické trasy v Česku chce projekt Stezky z lásky. Michal Charbulák
O trasách jedná s hejtmanstvími, obcemi a dalšími úřady. „Je toho čím dál víc. Máme rozjetý velký projekt Stezky z lásky. Chceme obnovit poškozené stezky, dostat trasy ze silnic a neschůdných terénů. S tipy na trasy a pracemi všeho druhu nám mohou pomoci sami turisté,“ říká Pavel Přílepek. Pěší značená síť na území Česka má přes 44 tisíc kilometrů.
Nová trasa
Nedávno se například otevřela Hřebenovka, 100 kilometrů dlouhá trasa, která vede oblastí plnou skalních měst, stěn a výhledů v Českém Švýcarsku. Začíná na úpatí Krušných hor a končí s prvními kopci Lužických hor. Navazuje na cesty staré, další jsou nově vytyčené. Zvolena je tak, aby propojila co nejvíce pozoruhodných míst.
Po cestě si lidé užijí výhledy na Labský kaňon, projdou se i přes Malou Pravčickou bránu nebo skalní hrad Šaunštejn. Součástí trasy je například Kyjovské údolí a nejstarší naučná stezka v ČR zvaná Köglerova.
Zpočátku jen po červené
Klub českých turistů vznikl v roce 1888 a už o rok později byla namalována první značená trasa ze Štěchovic na Svatojánské proudy. První trasy byly značené pouze červenou barvou, jenže tras bylo čím dál více, křižovaly se a tím přibývalo i barev. Klasickou čtveřicí barev, žlutou, modrou, zelenou a červenou se značí od roku 1916.
Větší značky? Práce stromů!
Pěší turistické značení jsou tři vodorovné pruhy ve čtverci 10 x 10 centimetrů. Mezi dvěma bílými pruhy je pruh v barvě značené trasy. Při změně směru se v terénu užívají šipky. Někdy lze potkat značky, které očividně čtvercem nejsou.
„Za to mohou samy stromy, které někdy rostou rychle, jejich kůra praská či se roztahuje,“ vysvětluje Pavel Přílepek. Značky se pak opraví, tedy zbrousí či zamalují hnědou barvou, a znova namalují.
