21°C
Muž, který právě vystavuje svoje neobvyklé obrazy v dřevěnce v Mostech u Jablunkova, fotí metodou přes dírkovou komoru. Je jeden z mála Čechů, kteří se jí věnují.
„Jednoduché optické zařízení se skládá z krabičky, do níž se udělá na jedné straně dírka špendlíkem. Tou pak prochází světlo odražené od předmětů před ní. Čím menší je dírka, tím je obraz ostřejší,“ popisoval Svrček, který se se svou minitechnikou toulá hlavně po Beskydech.
Na počasí nezáleží
Krabičku připevňuje černou lepicí páskou na stovkový kinofilm. Aparát nemá čočku, takže se světlo přes dírku šíří na film přímočaře. Na počasí u dírkování nezáleží. Podle něj muž jen upraví čas, kdy na krabičce vysune papírovou závěrku.
„Když je slunečno, stačí sekunda, jinak klidně i 10 sekund. Ale je to otázka zkušeností, už mám svůj grif,“ vysvětlil pan Anton. Dírková komora ho zaujala před deseti lety, když si o ní přečetl na internetu.
Jediní Češi
„Vždycky jsem býval tak trochu exot. Ve fotoklubu už dávno všichni měli digitální foťáky, jen já jsem stále používal klasiku a do ranních hodin trávil čas vyvoláváním snímků ve fotokomoře,“ dodal muž.
Před pár lety s kamarádem vypravil do Polska, které každý rok pořádá celosvětový festival dírkové komory. „Řekli nám, že jsme první Češi, které za deset let na akci kdy viděli. Zajímavé bylo, že každý dírkař měl jiný aparát. Někdo si dírkovou komoru vyrobil z velké krabice a dává přímo do ní fotopapír, jiný ze starého vykuchaného foťáku,“ popsal Svrček.
Prapředek fotoaparátů
Dírková komora je nejstarším předkem dnešních fotoaparátů. Odborně se jí říká Camera obscura. První zmínky o ní pocházejí z Číny asi z 5. století př. n. l.
K výrobě dírkové komory stačí krabice ze silnějšího papíru zevnitř natřená na černo. Vepředu se vystřihne menší obdélník, na něj se nalepí alobal a udělá se dírka jehlou. Jako stínítko naproti dírce postačí tenký papír.
Krabička přes půl planety
Antona Svrčka zaujala i další neobvyklá metoda, které se říká solarografie. Při ní se nechá kousek filmu nebo fotopapíru v krabičce osvětlovat na jednom místě třeba půl roku. Během této expoziční doby vznikne obraz dráhy slunce po obloze a okolní krajiny.
„Jsou nadšenci, kteří takto snímají určité místo dva měsíce a pak krabičku pošlou dalšímu člověku na jinou část zeměkoule a ten v osvětlování pokračuje,“ uvedl Svrček.
VIDEO: Nejzajímavější fotograf všech dob: Jan Saudek.
Nejzajímavější fotograf všech dob: Jan Saudek Videohub
