Paradoxně mu ke změně pomohl pokus o sebevraždu. „Už jsem to nemohl vydržet. Vzal jsem střep a řezal do zápěstí. Jenže krve vyteklo jen trochu, tak jsem ji měl hustou,“ líčí. Díky zásahu kolemjdoucí skončil v nemocnici a na psychiatrii.
Pracovnice sociálního odboru frýdecko-místeckého magistrátu mu pak zajistili bydlení. Napsat, že nyní dělá první kroky ke změně života a chce se postavit na vlastní nohy, by bylo vzhledem k jeho postižení hloupé. Ale opravdu se snaží.
Na ulici se už vrátit nechce
„Naplnil jsem plastové láhve vodou a cvičím si ruce. Chci si vyřídit protézu alespoň na ten delší pahýl a začít chodit s berlemi,“ přeje si Libor s tím, že by si mohl vyzkoušet hrát s handicapovanými ping pong a jednou snad i najít bezbariérový byt.
„Zatím je tady chvíli, ale je to moc hodný a solidní pán,“ řekla pracovnice domova Nela Biková. Libor už jednou v Domově Přístav byl. Ve Frýdku-Místku ale nedodržoval pravidla, tak ho vyhodili.
„Teď už vím, že se na ulici nechci vrátit za žádnou cenu,“ dušuje se. Ani nechce vzpomínat na to, že když si venku lehl na zem, zůstal tam několik dní. Aby se dostal zpět na vozík, musel volat hasiče a prosit je o vyzdvižení.
Osm let na ulici
V Přístavu jsou samí stejně postižení lidé většinou z ulice jako Libor. Na pokoji je ještě s jedním invalidou a po zemřelém dřívějším obyvateli jim tam zůstala televize. K dispozici mají azylanti v pěkném zařízení s kulturní místností i zahradu.
Jako mladší hrál Libor závodně tenis a pracoval jako kontrolor v atomovém průmyslu. Postavil dům, měl dvě děti, ale po rozvodu jim a manželce vše nechal a odešel s igelitkou.
Na ulici žil osm let a o nohy postupně přišel kvůli neléčené cukrovce. Vzít život si chtěl už i dřív. Najel s vozíkem do křižovatky. Pak si uvědomil, že pro řidiče by to mohlo být trauma na celý život a on přece za jeho utrpení nemůže. Proto tehdy silnici opustil.
Tehdy vydržel jen pár měsíců
„Libor využíval v roce 2020 naše služby 8 měsíců. Jelikož porušil smlouvu kvůli dlouhodobé nepřítomnosti, ukončili jsme mu pobyt,“ zmíní vedoucí Domova Přístav ve Frýdku-Místku Jan Savický s tím, že pracovníci domova denně vyhledávají bezdomovce, aby jim pomohli.
Ne vždy jejich nabídku přijmou a i přes veškeré úsilí zůstávají na ulici. „Lidé bez domova nezasluhují odsouzení, ale ani jim nepomůže přílišný soucit. Často je nutné být velmi trpělivý, než k žádoucí změně dojde,“ dodá Savický.
Druhý beznohý
Pod stromem ve frýdecko-místeckém parku tábořil Libor se stejně postiženým mladším bezdomovcem, který zatím zůstává na ulici. Tomu nohy omrzly po kotníky letos v únoru. Neléčené pahýly, opřené jen o karton papíru, okupují mouchy. On zatím pomoc nevyhledal...
VIDEO: Mladý Plzeňan pomohl bezdomovci, ten teď má nový život.
