„Byl jsem rád, že se ke mně chodí lidé dívat na to, co jsem vytvořil, ale časem už jich bylo tolik, že mě to odvádělo od práce,“ popisuje řezbář důvod, proč sochy přestěhoval. Nyní pracuje na tom, aby jich brzy v jeho „ráji“ byla stovka.

K řezbařině ho přivedla náhoda. „Požádalo mě vedení mateřské školy, zda bych jim nezkusil vyřezat na zahradu totem a ten se asi líbil,“ vysvětluje Vančura. Krátce poté uspěl na mezinárodní řezbářské soutěži Rožnovské letokruhy se svým loveckým motivem. Ve své kategorii zvítězil.

Vítězí zvířecí motivy

Po nějaké době už mohl práci v lese pověsit na hřebík a věnovat se jen svému koníčku. „Moc rád vyřezávám zvířata,“ dodává. Ta opravdu v jeho přírodním areálu převažují. Je to možná i proto, že je aktivním myslivcem. Návštěvníci zde mohou vidět kance, jeleny, orly… Ale třeba také celý betlém.

Soukromým zakázkám se vyhýbá

Řezbář se snaží, aby i jeho jiné zakázky byly na místech, kde je mohou lidé vidět. „Úplně jsem přestal dělat sochy pro soukromníky. K čemu to je, když si pak někde sochu dají do kouta zahrady, kde ji nikdo jiný nemůže vidět?“ říká.

Jedna z posledních zakázek byla pro ostravskou zoologickou zahradu. Vytvořil zde šest soch slovanských bohů.

Lipové dřevo praská

Nejraději tvoří z jasanového, dubového nebo bukového dřeva. „Nemám moc rád lípu, je příliš náchylná na poškození časem, ráda praská,“ říká Vančura, který většinu svých zvířecích soch už dokáže udělat jen tak z hlavy. „Jen ke složitějším sochám si musím udělat takovou vnitřní 3D představu nebo nákres,“ dodal Vančura.

VIDEO: Ženy, do zbraně! Pilu do ruky! Na letním sympozium v Třinci se předvedly i řezbářky.

Video
délka: 00:31

Ženy, do zbraně! Pilu do ruky! Na letním sympozium v Třinci se předvedly i řezbářky.  Michal Charbulák