7°C
Přestože životní příležitosti nebývají opatřeny vinětami, měla před dvěma lety tato sympatická slečna šťastnou ruku. Jako cestu k osamostatnění si zvolila fotografování. Začínala s první digitální zrcadlovkou, na kterou si našetřila. „Už jsem nechtěla vysedávat jen tak na lavičkách, flákat se po městě, chtěla jsem prostě svůj život naplnit něčím smysluplným,“ říká Petra Petřeková.
Přesvědčila soudkyni
Focení ji uchvátilo natolik, že i když mladistvá, požádala o »živnosťák«. „Bylo mi čerstvých 16 let. Dostala jsem podnikatelský nápad a zároveň mě to focení velmi chytlo. A jelikož jsem se hlásila na obor fotograf, bylo jasné, že čím dříve začnu, tím dříve budu sklízet. Schválili mi ho o pět měsíců později. Soudkyně si o mě vyhledala články na netu. Viděla, že jsem velice aktivní a myslím to s focením vážně,“ pokračuje nadaná dívka a dodává: „Soudkyně mi řekla, že jsem jejich první případ.“
Nechali ji čekat, teď se na ni stojí fronty
Od této doby legálně podniká a vyplňuje daňová přiznání. Začátky nebyly jednoduché, zákazníci ji jako šestnáctiletou fotografku nebrali vážně, nechávali ji třeba bez omluvy čekat… Teď už »má jméno« a práce nad hlavu.
Fotí zejména děti, ale také manželské páry či svatby. „Ve škole mám individuální vzdělávací plán. Stále pracuji na tom, aby mé fotografie měly poznatelný rukopis. Že jsou od Petry Petřekové,“ usmívá se mladičká podnikatelka a zároveň studentka oboru Fotograf - multimediální technik. „Mým snem je vlastní byt, samozřejmě to je nad mé současné finanční možnosti, uvažuji proto o hypotéce,“ prozradila Blesku. A všem mladým vzkazuje: Začněte podnikat co nejdříve – až doděláte školu, budete mít náskok!
Tátovy růžové trenky
„Když děti nemají dobrou náladu a nechtějí se fotit, je to velmi náročné. Dávám jim čas, improvizuji. Při focení třeba zkouším vtipné hlášky, například: »Táta nosí růžové papuče«, nebo »táta nosí růžové trenky« a ony se začnou smát a v tu chvíli mačkám spoušť. Nebo se snažím navodit pohádkovou atmosféru. Když fotím děti s lampičkou v lese, vyprávím, jak v lese hledají svůj domeček. Děti pak ten příběh hrají a dokážou se tvářit, jak potřebuji,“ popisuje Petra.
Studentka-podnikatelka Petra: Každá odfocená hodina je zkušenost
Blesk: Jak ses vůbec dostala k fotografování a jak dlouho fotíš?
„Jednoho večera jsem listovala seznamem středních škol a narazila na obor Fotograf - multimediální technik. Moje maminka mi ten večer řekla něco, na co jen tak nezapomenu. »Peťko, to je ta pravá cesta pro tebe.“«Letos v dubnu to budou přesně dva roky, co jsem začala fotit a to včetně mých amatérských začátků s první digitální zrcadlovkou, na kterou jsem si našetřila.“
Blesk: Jak ses naučila fotit?
„Když jsem přišla domů ze školy, v té době jsem byla žákyní 9. třídy ZŠ, práskla jsem s taškou na zem, popadla náš malý rodinný kompaktní foťák a šla ven fotit. Dovednosti a znalosti, které jsem získala, jsem nabyla díky své trpělivosti, pevné vůli a hodinám tvrdé dřiny. Každá odfocená hodina se počítá a má nesmírnou hodnotu v podobě zkušeností. Ještě před nástupem do prvního ročníku na střední školu jsem měla příležitost díky knihovně v Holasovicích uspořádat svou první vernisáž.“
Blesk: Jsi studentka a zároveň podnikatelka. Dá se skloubit byznys se školou?
„Ve škole nyní studuji podle individuálního vzdělávacího plánu a díky tomu mohu zvládat obojí. Je to příjemný pocit, když vím, že jsem si na to dokázala sama vydělat třeba na fotografickou výbavu. Ale můj život není jen o práci, za pár dní odjíždím do Říma. A na noťas se ani nepodívám.“ (smích)
