„Když nastoupím do práce mezi zdravé lidi, tak mne tam šikanují. Tady mě nikdo neobtěžuje, všechno mi v klidu vysvětlí,“ svěřil se Honza, který v hostelu na Kolišti připravuje turistům stoly ke snídani a pomáhá je občas i obsluhovat.

„Mám psychiatrické potíže. Tady ale je to dobré. Můžu si třeba dva dny odpočinout a pak zas přijít do práce,“ řekl mladík, který znovu nachází svoji důstojnost.

Bez peněz kvůli formální chybě

Honza je jedním z 80 invalidů a zdravotně postižených lidí, kteří v Brně přicházejí o práci kvůli přístupu ministerstva práce a sociálních věcí. To se totiž rozhodlo neproplatit jejich zaměstnavateli, obecně prospěšné společnosti  Amerfo, příspěvek 2,2 milionu korun na jejich mzdy.

Důvod? Formální chyba externí účetní, která odeslala daňové výkazy o pár dní později, než měla. „Moc bych si přál, aby se moje pracovní místo zachovalo. Chci tu pracovat,“ prosí nešťastně Honza.

O práci přicházejí i ženy s rakovinou

Práce, o kterou přichází, si nesmírně váží i Zdeňka. „Chodila jsem do supermarketu a do fastfoodu, což mne hodně vyčerpávalo. Bývalo mně pořád špatně. Léčím se s rakovinou. My nemocní nevydržíme pracovat celých osm hodin v jednom kuse. Tady můžeme,“ svěřila se žena, která pomáhá ve sběrném dvoře čistit sbírky retro předmětů.

Do Brna dojíždí obětavě denně 35 kilometrů za prací i paní Hana. Je těžce zdravotně postižená, samoživitelka. Má autistické dítě. „Práce je náš jediný zdroj obživy. Pokud o ni přijdu, přestanu existovat,“ naznačila možné řešení své bezvýchodné situace.

Na nejslabších se přiživuje kdekdo

Mnoho invalidů i psychicky nemocných lidí je navíc v exekucích. „Oni jsou snadnou kořistí lichvářů a nebankovních půjček. Jim rádi půjčí, jejich invalidní důchod pak za pár týdnů z větší části chodí právě věřitelům,“ nastínil další problém ředitel Amerfo Pavel Paleček. Nevýdělečný projekt brněnského spolku totiž pracuje nejen se zdravotně postiženými lidmi, ale i s těmi nejchudšími.

„Zachování práce je pro nás velice důležité. S hendikepem žádnou neseženeme. Paní ministryně, pomozte nám ji zachovat. Mám skočit pod vlak?,“ vzkázala ministryni Janě Maláčové (ČSSD) invalidní paní Jindra z Brna.

Dokonalá státní past sklapla

Spolek zaměstnávající postižené poté, kdy jej ministerstvo hodilo přes palubu, je v dokonalé pasti. Muzeum totality v podzemním bunkru pod Špilberkem i hostel, kde invalidé pracují, totiž ochromil a zdecimoval koronavirus. Jinak by situaci zřejmě ustál.

„My ale nesmíme žádat o žádné náhrady. Nejde zdaleka jen o mzdy. Nesmíme žádat ani o antivirus. Jsme na tom hůř než firmy, které zaměstnávají zdravé lidi,“ kroutí hlavou ředitel Amerfo Pavel Paleček.

Spolek se proto chystá o osud svých invalidů prát u soudu. Než ale justice nějak rozhodne, postižení zůstanou na dlažbě. Mnozí to nemusejí přežít.

Ministerstvo nechce ustoupit

Ministerstvo práce na svém postupu trvá. Ministryně Jana Maláčová přímo nereagovala, po mluvčí resortu Kristýně Křupkové invalidům prostřednictvím Blesku vzkázala, že „ze zákona nemohla postupovat jinak“.

Ve své žádosti o odstranění tvrdosti zákona podle ní „Amerfo neuvedlo důvody, pro které by bylo možné považovat případ za zvláštního zřetele hodný a splnění podmínky bezdlužnosti zaměstnavateli neprominulo“.

„Možnost obdržení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce má jasně stanovená pravidla. Je na žadateli, aby si zajistil jak splnění podmínek včasným provedením všech povinných plateb, tak i sledování, zda nepochybil, a zda mu nevznikl nedoplatek či penále tak, aby mohl případně včas využít možností k nápravě svých pochybení. Tato pravidla platí pro všechny,“ zdůraznila mluvčí Křupková.

Fotogalerie
22 fotografií