Před třemi lety, kdy pražský internista se svými rodiči sdílel společný byt, se během několika týdnů ocitla jeho matka v natolik závažném stavu, že po převozu do nemocnice během dvou týdnů zemřela. Vážila přitom pouhých 39 kilogramů.

Žena sice synovu pomoc vytrvale a výslovně odmítala, podle nižších soudů měl však její syn v roli lékaře i přesto povinnost zajistit jí lékařskou péči.

Tuto argumentaci Ústavní soud odmítl. „Pokud lékař nepomáhal matce, protože si tak nepřála, jednal v souladu s právem. A proto nemůže být trestán,“ odůvodnila verdikt soudkyně Kateřina Šimáčková. Jednání lékaře je naopak v souladu s právem, neboť podle Ústavního soudu „péči nelze poskytovat proti vůli dospělé svéprávné osoby“.

Podle Ústavního soudu jde v celém případu především o střet mezi povinností stěžovatele poskytnout pomoc osobě, jejíž život či zdraví je vážně ohroženo, a právem takové osoby pomoc odmítnout, které vychází z práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí chráněné Listinou základních práv a svobod.

Respekt ke svobodě jednotlivců je základní hodnotou, na které je postaven český ústavní pořádek. Svoboda představuje podstatnou náležitost demokratického právního státu a její součástí je možnost jednotlivců činit vlastní rozhodnutí o způsobu svého života, a být tak aktivním tvůrcem své životní dráhy,“ uvedl v odůvodnění soud.

Zdůraznil při tom, že z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně zřetelně vyplývá, že „zdravotní péči nelze poskytovat proti vůli dospělé svéprávné osoby, byť by to pro ni mohlo mít i fatální důsledky“.

Ty se také naplnily, matka lékaře dva týdny po převozu do nemocnice zemřela.

Co se v domácnosti dělo?

Umírající žena byla poslední měsíc před převozem do nemocnice silně podvyživená, dehydrovaná, podle žaloby i obalena ve výkalech. Internista Handl namítal, že se o matku chtěl starat, ale ta mu v tom bránila. Prý jej jako lékaře neuznávala a ani nepustila k sobě. Proto prý ani netušil, že je její stav tak vážný.

„Pokud v posledním půlroce nedovolí přiblížení vlastního syna, není v jeho silách její zdravotní stav uhlídat,“ řekl u pražského soudu lékař. O matku se tak staral jeho otec (tehdy 83), který nakonec také zavolal jiného lékaře.

„Když se rodiče neustále a až do poslední chvíle hádají a matka přes celý byt dokáže hrubě nadávat a křičet na všechny v domácnosti, i přes častější polehávání na lůžku není logicky žádná indicie o zhoršení jejího zdravotního stavu,“ uvedl před pražským soudem doktor Handl.

Existovalo jiné řešení?

Státní zástupkyně argumentovala, že existovala řada možností, jak péči zajistit, když matka svého syna neuznávala. „Existuje systém sociální péče. Když odmítala jeho pomoc, mohl se například obrátit na radnici, která by tam poslala sociální pracovnice,“ řekla žalobkyně. Nabízelo se využít i zdravotní sestry, které docházejí do domácností.

Internista Handl tvrdí, že chtěl situaci řešit a radil se i se svými známými, kteří jsou právníci. „Říkali, že nejlepší by bylo zdrhnout a přerušit kontakty. To jsem ale nedokázal,“ tvrdil u soudu. „Já přesvědčoval tatínka, že musí iniciovat omezení její svéprávnosti, ale on byl proti,“ dodal.

Je přitom nepochybné, že manžel zemřelé by byl stíhán pro neposkytnutí pomoci se svým synem. Zhruba půl roku po své manželce však rovněž zemřel.