Právě kvůli tomu vypovídala odděleně od obžalovaného Zdeňka N. „Minutu před zavíračkou o půl páté odpoledne vběhl dovnitř maskovaný chlap. Měl kuklu a ve škvíře jsem viděla jen světlou kůži a světlé oči,“ popsala pokladní z pobočky Komerční banky v Palackého ulici v Brně osudný červnový den před dvěma lety.
Lupič hned začal řvát. „Dělej, naval prachy. Začala jsem odkódovávat. On se otočil do haly. Na kolegy a jednoho klienta zařval: Lehni si! On vlastně pořád řval,“ vypovídala pokladní.
Ta opravdová hrůza měla ale teprve přijít. Nervóznímu pachateli se zdálo, že jde všechno pomalu. „Dělej, dělej,“ pobízel vystrašenou pokladní. „Najednou přeskočil přepážku a stál u mě. Začal hned z šuplíku vytahovat peníze a cpal je do igelitové tašky,“ popisovala dál.
Pak jí přitiskl zbraň k hlavě! „Dělej, otevři ten poslední šuplík. Počítám do pěti!“ křičel. Pokladní třesoucími prsty odkódovávala. Lupič byl netrpělivý. Když napočítal do tří, cvak! „Šuplík naštěstí povolil. Chlap sebral všechny peníze a utekl,“ vzpomněla pokladní, která se podruhé narodila.
Celá loupež trvala 2 minuty a 45 vteřin. Paní pokladní má od té doby občas z lidí strach. Vrací se jí to. Dokonce si občas namlouvala, že je sama na vině. „Nedělá mi dobře, když má klient sluneční brýle. Nemohla jsem spát, trpěla nechutenstvím,“ řekla. Lékaře nevyhledala, pomáhal podnikový psycholog. „Vadí mi cizí lidé. I dva roky po loupeži,“ dodala. Soud s obžalovaným Úhořem bude pokračovat, hrozí mu až 12 let vězení.
