14°C
Nejčastěji sleduje cvrkot v okolí jeskyně Býčí skála, kam se po půl století vrátili sokoli stěhovaví. V minulých dnech trpělivý milovník zdejší přírody zachytil svým objektivem některé ze sedmi opeřených přírůstků ve dvou hnízdech.
„Je to skvělé číslo, sokolům se tady evidentně líbí. Samci si potomky bedlivě hlídají a odhánějí vetřelce,“ prozradil fotograf, amatérský ornitolog a ochránce přírody v jedné osobě.
Býčí skála a její okolí je kvůli klidu sokolí rodinky a zimovišti netopýrů v jeskyni pro veřejnost permanentně uzavřena, výjimkou jsou jen tři letní víkendy. Kdo by tady chtěl i přes zákaz brouzdat, riskuje pokutu až 10 tisíc korun.
Příroda je náš domov
René Bedan poprvé vyfotil sokoly před 20 lety. Nepovažuje se za fotografa divoké přírody, specializuje se na mapování ptačích druhů v chráněné krajinné oblasti Moravský kras.
Blesk: S čím zkoušíte objekt svého zájmu „ulovit?“
R. Bedan: „Používám Nikon D-7000 a teleobjektiv s dlouhým ohniskem 150 až 600 milimetrů.“
Blesk: Jaký je recept fotografa v přírodě, aby pozoroval, ale nerušil?
R. B.: „Chce to trpělivost, říkám, že příroda je náš domov, ne zoo. Dodržuji únikovou vzdálenost, případně fotím pomocí dálkového ovládání.“
Přístupu veřejnosti ke vstupu do jeskyně teď brání pásky. Důvodem je ochrana hnízdících sokolů stěhovavých. Zdeněk Matyáš
Blesk: Je obtížné sokoly zachytit?
R. B.: „Sokol se nefotí moc snadno, obzvlášť letovky s ohledem na jeho malou velikost a rychlost.“
Blesk: Kterých momentek si nejvíc ceníte?
R. B.: „Zase je to sokol. Cenné jsou záznamy jeho hnízdních projevů v Moravském krasu v roce 2016, protože jej tady 50 let nikdo neviděl. Některé fotky byly i rozmazané, ale jejich dokumentační hodnota je unikátní.“
Speleolog Jiří Svozil o významu jeskynního komplexu Býčí skála v CHKO Moravský kras Zdeněk Matyáš
