8°C
„Udělalo se mi trošku zle, šla jsem do kabinetu a říkala si, že na mne leze chřipka. Doma při venčení psů mi bylo ještě hůř, a tak jsem si skočila k lékařce,“ vzpomíná energická dáma na nenápadný začátek svých obtíží.
Paní Kuboňová tedy ulehla s chřipkou. „Začaly mne bolet ruce, táhlo se to asi šest dní. Zeslábla jsem natolik, že mne musel nést syn do schodů. Nedokázala jsem už jít ani na záchod. A otekla jsem,“ líčí domácí drama paní profesorka. Syn ji v ten moment naložil do auta a jeli do nemocnice.
Diagnóza byla jasná: Infarkt! „Synovi řekli, že kdyby se jen o hodinu opozdil, byla jsem mrtvá,“ líčí vyrovnaným hlasem okamžiky mezi životem a smrtí angličtinářka.
Zázrak během tří dní
V nemocnici dali paní Kuboňovou postupně dohromady. Srdce jí však sláblo a jedinou možností se stala jeho transplantace. „Sama jsem na obrazovce viděla šedivý pruh uprostřed srdce a celé se to jako by třáslo,“ vzpomíná pacientka.
Přesto paní Jitřenka operaci nechtěla, myslela si, že ji dají lékaři dohromady pomocí prášků. Zlom nastal až v momentu, kdy jí lékaři »natvrdo« řekli, že pokud ji bude oddalovat, nemusí se transplantace ani dožít. Podepsala souhlas – a stal se zázrak. Během pouhých tří dnů se našel dárce! „Měla jsem obrovské štěstí. I díky své krevní skupině nula plus, která je docela běžná,“ svěřila se Blesku paní učitelka.
Hurá, nový život s Kevinem a Žofíkem!
První pocity po probuzení z transplantační narkózy? „Hurá! Nový život! To je zlepšení o 180 stupňů. Nic mě nebolelo, ležela jsem, všude jsem měla hadičky. A byla jsem strašně šťastná,“ ještě nyní s nadšením v hlase prožívá paní Kuboňová své znovuzrození. A nezapomene být přitom ani na vteřinu pokorná. „Paní po mně, pětatřicetiletá, se už neprobudila,“ hlesne.
Nové srdce si osvojila okamžitě. „Řekla jsem si, že bude můj kamarád. Dala jsem mu jméno Kevin, podle herce Kostnera, jakože osobní strážce. Normálně jsem s ním vždycky večer před spaním muvila. Říkala jsme mu: Musíš pořád dělat nádech, výdech. Osvojila jsem si ho, jako dítě,“ líčí paní Jitřenka nový život. Sžívání se srdíčkem bylo natolik fajn, že mohla jít hned na začátku školního roku zpátky do školy. Celou transplantaci tedy zvládla i s uzdravením během prázdnin! Ve škole pak ale raději přijala práci na půl úvazku.
Tři ledviny jsou lepší než dvě
Život s »Kevinem« plynul hladce krásných deset let. Dlouhodobé užívání léků na srdíčko ale nakonec přece jenom nabouralo ledviny. Jejich schopnost čistit organismus se dva roky zhoršovala natolik, že lékaři navrhli další transplantaci.
„Obě moje ledviny mi ale nechali a na pravou stranu do břicha mi vloni přidali novou,“ líčí dál paní Jitřenka. V těle má tedy jako jeden z mála lidí tři ledviny! A protože je paní profesorka šprýmařka, hned nový orgán pojmenovala. „Jmenuje se Žofík. Takže vlastně žiju s Kevinem a Žofíkem švédskou trojku. Mám dva kluky a oba jsou krásně mladí,“ spiklenecky se zaculí paní Jitřenka.
Pak mírně zvážní. Jaký že je nový život po dvou transplantacích? „Změníte hodnoty. Zdraví především! Začala jsem dávat pozor na to co jím a co piju. A přestala jsem kouřit,“ vypočítává novinky paní profesorka. Dnes je paní Jitřenka v důchodu. Nezahálí ovšem ani na minutu. Dává soukromé kondice angličtiny, pracuje jako turistická průvodkyně a brigádničí v kuchyni kavárny na Zelném rynku.
VIDEO: Transplantované srdce i ledvinu má také Radek Kontrik z Jeseníků.
